Jediný týden proměnil tři klíčové námořní tepny světa v ohnisko sporů. Jeden z členů NATO sestřelil ruské drony, aniž by se odvolal na kolektivní obranu aliance. Dvaadvacet vlád EU obvinilo třiadvacátou zemi z rozvracení Schengenu – přitom žádná z nich nemá pravomoc jej skutečně pozastavit. Sedm dní do 2. srpna lze shrnout do jediné věty: instituce vytvořené pro společnou reakci znovu a znovu ustupovaly aktérům, kterým šlo jen o ochranu vlastních zájmů.

Každý si hlídá jen svou vodu

Vzorec se rodil na moři. Naše analýza z tohoto týdne zaznamenala téměř současné napětí v Rudém moři, u vstupu do Hormuzského průlivu i v Jihočínském moři – a na každý incident reagoval jediný zainteresovaný stát, nikoli koalice (Tři dveře, tři ruce). Saúdská Arábie si buduje vlastní alianci pro Rudé moře, místo aby čekala na širší mandát, zatímco Británie se odděleně pokouší sestavit námořní koalici pro Hormuz (Chokepointy světa bez dozoru; Saúdská Arábie se připojuje k úderům USA). Na souši sestřelilo Rumunsko z vlastní pravomoci tři podezřelé ruské drony ve chvíli, kdy Pentagon začal z Evropy stahovat zhruba pět tisíc vojáků a zrušil plánovanou rotaci obrněné brigády do Polska – jde o největší revizi americké vojenské přítomnosti na kontinentu od studené války (Pentagon stahuje jednotky z Evropy). Washington navíc do roka předá velení nad wiesbadenským centrem pro koordinaci pomoci Ukrajině evropskému nebo kanadskému důstojníkovi (Pentagon předá centrum pomoci Ukrajině). Namísto spoléhání na odstrašení sáhly čtyři státy k vlastním krokům: Pákistán sjednotil jaderné velení, Írán přešel k aktivnímu odstrašení, Japonsko se přeorganizovalo kolem dronů a Rusko nasadilo jadernou podvodní zbraň (Odstrašení zalité do oceli). V pozadí toho všeho stojí průmyslové omezení: západní továrny nestíhají vyrábět tempem, jaké vyžaduje válečná poptávka (Zbraně, které chce každý; Problém čtyřicáté vlny). Hypotéza zní, že státy tento posun nekoordinují, ale nezávisle na sobě docházejí k závěru, že kolektivní záruky jsou pomalejší než ty jednostranné. Pro ni svědčí, že se kroky odehrávají v nesouvisejících regionech bez náznaku společného plánování. Proti ní hovoří to, že řada aktérů zároveň buduje nová mnohostranná uskupení – jen užší a rychlejší.

Írán ve smyčce, účet pro Ukrajinu

Válka kolem Íránu se celý týden vyvíjela jako na houpačce. Zprostředkovaný pokrok krátce srazil cenu ropy i dolar dolů a Trump prohlásil, že Washington s Izraelem podniknou nové údery, pokud dohoda přijde rychle (Válka s Íránem se zklidňuje; Trump zastavuje nové údery na Írán). Omán následně přišel s prvním konkrétním mechanismem, jak toto klidové období ukotvit – se společně spravovaným Hormuzem a dobrovolnými poplatky za průjezd (Omán dává klidu v Hormuzu cenovku). Během několika dní se ale příměří rozpadlo: raketový úder na americké jednotky, americko-saúdské nálety na íránem podporované milice v Iráku, zabavování tankerů v Hormuzu, útok na americký tanker v egyptském přístavu Damietta a satelitní snímky, které zřejmě potvrzují íránský útok na datacentra Amazonu v Bahrajnu – válka, jež začala kvůli ropným polím, tak dosáhla až na cloudovou infrastrukturu (Klid kolem Íránu praská; Útok dronu na tanker u Damietty; Íránský úder zasáhl servery Amazonu). Ropa po tomto relapsu zdražila o sedm procent (Válka s Íránem se rozšiřuje). Na tomto pozadí se Trump s Netanjahuem poprvé od úderů, které konflikt spustily, sešli – oba navenek předváděli jednotu, kterou ale nic věcného nepotvrdilo (Netanjahu se vrací do chladnějšího Bílého domu). Senát ve stejném týdnu posunul dál sankční zákon nesoucí jméno Lindseyho Grahama, když ho procedurálním hlasováním podpořilo 86 senátorů – a to ve dnech, kdy se Grahamův pohřeb změnil v neformální summit Trumpa, Zelenského a Netanjahua (Senát posouvá Grahamův zákon; Senát hlasuje 86 hlasy pro postup zákona). Pravomoc uvalovat cla na odběratele ruské a íránské ropy se z původně hrozících 500 procent zmírnila na maximálně 100 procent, a to s výjimkou pro EU, která ovšem není automatická – dvanáct členských zemí unie, Česko nevyjímaje, totiž stále dováží část ruské energie (Senát míří k závěrečnému hlasování o sankcích). Írán a Ukrajina se tak ve washingtonském pojetí stávají jedním spisem. Stejnou strukturální mezeru ukazuje i Gaza: Hamás potvrdil, že se v rámci plánu zprostředkovaného Trumpem odzbrojí, izraelský zdroj ale okamžitě podmínil stažení „skutečným odzbrojením“ – pojmem, který Izrael nikdy nedefinoval (Hamás potvrzuje odzbrojení; Izrael podmiňuje stažení z Gazy). Omanské poplatky, sled kroků v Gaze i výjimka v senátním zákoně mají společný jmenovatel: shoda v principu, ale otázka, kdo udělá první krok, zůstává nevyřešená.

Washington si dlouhodobě kryje záda, Evropa jde do toho

Transatlantický rozkol kolem Ukrajiny dnes dokládá řada faktů. Pentagon nyní plánuje koordinaci pomoci až do roku 2029 – počítá tedy spíš s dlouhou válkou než s rychlým východiskem (Washington potichu nastavuje hodiny na rok 2029). Podle nejmenovaných poradců, na které se odvolává deník Wall Street Journal, se Trump po více než roce, kdy válku v soukromí označoval za prohranou, možná začíná přiklánět ke Kyjevu – zdroje jsou ale natolik slabé, že to nelze brát za fakt, dokud to nepotvrdí sám Trump (Zelenskyj míří do Washingtonu). Nový britský premiér Andy Burnham si jako prvního zahraničního hosta vybral právě Zelenského, a to ve chvíli, kdy ruské útoky zasáhly Kyjev dvakrát během 48 hodin a zabily nejméně devět lidí (Burnhamovým prvním hostem je Zelenskyj; Rusko útočí na Kyjev podruhé za 48 hodin). Při jednom z těchto úderů zalétla ruská střela Ch-101 přes polskou hranici, zanechala desetimetrový kráter a přiměla Varšavu vyslat do vzduchu stíhačky (Ruská střela naruší vzdušný prostor NATO). Ukrajina zaútočila na sklad vyhořelého jaderného paliva v Záporoží, zatímco Rusko udeřilo na ukrajinské přístavy u Černého moře – obě strany se tak přibližují cílům, které byly dosud tabu (Ukrajina útočí na jaderné palivo v Záporoží). Americká delegace uprostřed francouzského projevu opustila jednání v OSN kvůli hlasování o lidských právech – roztržka přišla v Radě bezpečnosti právě ve chvíli, kdy agendu ovládají Ukrajina a Írán (Americká delegace opouští jednání s Francií v OSN). Washington tak plánuje na roky dopředu, v soukromí si nechává otevřená zadní vrátka a navenek se rozchází i se svými nejstaršími spojenci, zatímco bezprostřední cenu platí Londýn a Varšava.

Brusel naráží na vlastní instituce

EU během týdne zjišťovala, jak málo toho její mašinerie zvládne pod tlakem. Počet přechodů do španělské enklávy Ceuta vyskočil během pár dní z asi 50 na 60 tisíc a Itálie na to nečekala na Brusel – znovu zavedla vlastní hraniční kontroly na základě schengenské klauzule, která vyžaduje pouze oznámení Komisi (Přechody do Ceuty dosahují 60 tisíc; Itálie přestává čekat na Brusel). Dvaadvacet zemí nyní veřejně kritizuje Španělsko, jenže Schengen nemá žádný mechanismus, jak členský stát vyloučit, a nic nenasvědčuje tomu, že by Komise zahájila hodnocení, které by k tomu bylo potřeba (22 lídrů EU obviňuje Sáncheze). Stejný vzorec se opakuje v sankční politice: EU rozděluje ruské sankce do menších tranší, aby omezila páku, kterou jedné vládě dává hrozba zablokovat celý balíček – poté, co si Řecko u 21. balíčku vynutilo ústupky. Jednomyslnost ale platí u každé tranše zvlášť, takže se tím jen množí hlasování, aniž by zmizelo právo veta (Brusel rozděluje sankce vůči Rusku). Souběžný a rozsáhlejší krok – zařazení více než 1600 firem jednotlivě na sankční seznam – má prověřit, zda pojmenování konkrétních společností politicky prodraží veto (Brusel mění sankční balíčky za černou listinu). Na stejnou zeď naráží i unijní rozpočet: navrhovaná daň pro firmy s obratem nad 100 milionů eur potřebuje jednomyslný souhlas Rady a ratifikaci všemi 27 státy, přičemž proti se staví jak byznysové lobby, tak národní vlády (Brusel předělává daň pro velké firmy). Proti této paralýze stojí jedno pravidlo, které vstoupilo v platnost bez jakéhokoli hlasování: od 2. srpna platí ve všech 27 státech najednou povinnosti v oblasti transparentnosti podle aktu o umělé inteligenci, podložené pokutami až 15 milionů eur nebo tří procent celosvětového obratu – protože jde o přímo použitelné nařízení, nikoli o rozhodnutí podléhající jednomyslnosti (Brusel zapíná spínač). Právě v tomto kontrastu je jádro příběhu: Brusel dokáže přinutit globální platformu, aby označila chatbota, ale nedokáže přesvědčit 27 vlád, aby bránily společnou hranici. Burnhamův samostatný signál o oteplení post-brexitových vztahů s EU je zatím jen slovní deklarace – stojí ale za sledování právě proto, že jde proti proudu celého týdne (Burnhamův signál k EU). Vlastní malou zkoušku institucionální síly nabídlo i Česko: státní fond žaluje 28 dceřiných společností Agrofertu kvůli vymáhání více než 22 milionů korun na dotacích, čímž znovu ožívá otázka střetu zájmů premiéra Andreje Babiše, kterou Brusel nikdy nevyřešil (Český fond vymáhá dotace od Agrofertu).

Tichý sběratel náskoku

Zatímco západní pozornost směřovala k Hormuzu a Schengenu, čtyři zprávy zveřejněné tento měsíc ukázaly, že Čína souběžně získává body na několika frontách: ve většině zemí, které zkoumaly agentury Pew a Gallup, ji lidé hodnotí příznivěji než USA, její obchodní přebytek dál roste i po odečtení dovozu zlata, biotechnologický sektor předhání americké klinické testy rychlostí i cenou a čínští vojenští výzkumníci formálně zapracovali dezinformace a deepfaky do plánování případné války o Tchaj-wan (Čína už nečeká, až na ni přijde řada). Tento týden přibyl pátý bod: čínská státem podporovaná firma založená teprve v roce 2023 zahájila sériovou výrobu litografických strojů pracujících s hlubokým ultrafialovým zářením – zařízení, bez něhož nelze vyrobit žádný moderní čip a jehož výrobu si dlouho držel nizozemský ASML, což byla páka, na niž spoléhala i EU (Čína zahajuje sériovou výrobu stroje). Němečtí automobiloví výrobci tento týden otevřeli účetní knihy a odhalili souběžný propad zisků – pád BMW je nejzřetelnějším signálem, že odvětví najednou zasahuje něco strukturálního, ať už jde o konkurenci čínských elektromobilů, obchodní napětí s USA, nebo vlastní pomalý přechod odvětví (Propad zisku BMW). Samostatný průzkum mezi více než 350 experty na zahraniční politiku ukázal shodu, že globální správa umělé inteligence se do roku 2035 nesjednotí – a to v době, kdy státem sponzorovaní hackeři z Číny, Ruska, Severní Koreje a Íránu zapojují umělou inteligenci do útočných řetězců a kybernetická obrana Tchaj-wanu zaostává za útoky poháněnými umělou inteligencí (Mezera ve správě). Hypotéza zní, že Peking tyto zisky neorganizuje záměrně kolem washingtonské roztěkanosti, ale je jejím přímým příjemcem. Pro ni svědčí, že se časové shody objevují napříč nesouvisejícími oblastmi. Proti ní ale mluví to, že čínské zisky v obchodu, biotechnologiích i ve vnímání mají víceleté trendy předcházející krizím tohoto týdne, takže připisovat je jedinému týdnu roztěkanosti by bylo přehnané.

Ještě jedna věc

Nic z toho se nezastavilo ani kvůli zemětřesení o síle 7,1 stupně, které zasáhlo japonský ostrov Kjúšú, uvěznilo lidi v obchodním centru v Kumamotu a vyvolalo výstrahu před tsunami; potvrzený počet obětí dosáhl nejméně 13 (Zemětřesení o síle 7,1 zasahuje Japonsko; Počet obětí zemětřesení v Japonsku stoupá). Kjúšú se podílí na značné části světové výroby elektroniky a polovodičů, takže průmyslové škody mají dopad i mimo Japonsko. Podle zpráv z téhož týdne zasáhly Tokio a Washington společně na obranu jenu – informace není potvrzená, ale je pozoruhodná tím, že Japonsko na měnových trzích dosud zasahovalo spíš samostatně (Tokio a Washington měly společně zasáhnout na obranu jenu). Stát, který najednou vstřebává přírodní katastrofu, měnový šok i přestavbu obrany, je připomínkou, že ne každá zátěž se řídí logikou svépomoci, kterou popisuje zbytek tohoto týdne.

Co sledovat příští týden

  • Zda Írán zareaguje na omanský návrh poplatků za Hormuz, nebo se cyklus klidu a relapsu zopakuje potřetí.
  • Zda Senát před přestávkou naplánuje závěrečné hlasování o Grahamově zákonu a zda Trump po jeho schválení skutečně využije pravomoc uvalovat cla.
  • Zda některá z 22 zemí kritizujících Španělsko podá formální schengenské oznámení, nebo zda se jednostranné italské kontroly rozšíří i k dalším vládám.