Ochrana podle ceníku: týden, kdy se záruka změnila v transakci

Odmyslíme-li si kolony limuzín, kladl týden končící 12. července na třech dějištích jedinou otázku: co se stane, když si garant světové bezpečnosti začne za své záruky účtovat? V Ankaře se cena počítala v obranných rozpočtech a obchodních hrozbách. V Hormuzském průlivu v tankerech — a od víkendu i v amerických životech. A v západním Pacifiku Peking celý týden zkoušel, kolik ze starého dohledu nad moři ještě funguje, když si nikdo není jistý, kdo ho platí.

Ankara: záruka dostala fakturu

Summit NATO začal s Trumpovým výdajovým ultimátem už na stole a rétorika dál jen přitvrzovala: Evropany prezident odbyl jako „černé pasažéry“ ve chvíli, kdy Berlín chystal pro Ukrajinu závazek ve výši 160 miliard dolarů, Španělsko prohlásil za „ztracený případ“ a pohrozil mu úplným zastavením obchodu — hrozbou, která by v praxi dopadla na celý jednotný trh, protože obchodní politika je výlučnou pravomocí EU.

To nejzávažnější se ale na summitu neodehrálo v projevech, nýbrž v obchodech. Trump přistoupil na zrušení sankcí CAATSA vůči Turecku a zvážení prodeje letounů F-35 — tedy na dohodu, která urovnává pětiletou roztržku a zároveň zpětně posvěcuje nákup systémů S-400, který ji vyvolal. V témže týdnu Washington povolil Ukrajině vyrábět vlastní střely k systému Patriot — výsadu, jakou dosud měly jen Japonsko a Německo — a schválil pro Německo střely s plochou dráhou letu Tomahawk. Každý z těchto kroků posiluje palebnou sílu spojenců; každý je ale zároveň dvoustranný obchod, který má svého zákazníka, svou cenu a nevyslovenou podmínku.

Hypotéza: nejde o samostatné příběhy, ale o jednu rodící se doktrínu, v níž se bezpečnostní statky mění v obchodní transakce, místo aby platily jako spojenecké závazky. Svědčí pro ni výměna sankcí CAATSA za F-35, obchodní válka vyhlašovaná z pódia bezpečnostního summitu i stažení 5 000 amerických vojáků z Německa, oznámené v témže týdnu spolu se šestiměsíční revizí celé osmdesátitisícové americké přítomnosti v Evropě. Proti ní mluví fakt, že důsledný obchodník by Kyjevu výrobní licenci na patrioty nedal — sdílením výroby se totiž vzdává páky, kterou by mu dodávky hotových zbraní zachovaly. Celý vzorec tak může být jen improvizace, která doktrínu připomíná. Míra jistoty: střední.

Evropa zatím odpovídá objednávkami

Evropskou odpovědí jsou zatím nákupy ve velkém. Týden po summitu přinesl protidronový plán NATO za 40 miliard dolarů, objednávku 900 střel Patriot, návrh na zřízení mnohostranné obranné banky, čtyři německé fregaty a technologickou dohodu firmy Safran s Ukrajinou; spojenci mimo USA už Ukrajině přislíbili 70 miliard eur. Jak jsme ale psali z ankarského průmyslového fóra, nakoupit techniku není totéž co nakoupit bezpečnost: peníze se nahrnuly do letounů a munice, zatímco digitální a námořní bojiště zůstala podvyživená.

Důvod ke spěchu je vidět v Rusku. Levné ukrajinské drony s dlouhým doletem poškodily podle odhadu finského prezidenta zhruba 40 procent ruské těžby ropy a vývozních kapacit a donutily Moskvu zakázat vývoz nafty a zavést celostátní příděly paliva; na okupovaném Krymu pak údery na 19 tankerů během tří dnů úplně zastavily prodej pohonných hmot civilistům. Protidronový plán NATO se výslovně hlásí k ukrajinskému vzoru rychlých a levných nákupů — k téže logice „množství před dokonalostí“, jakou think-tank amerického letectva nyní rozpoznává i v nových čínských odpalovacích zařízeních pro hromadnou raketovou palbu.

Hormuz: válka, kterou příměří neudrželo

Příměří s Íránem se hroutilo po etapách, které tento týden stěsnal do několika dnů: útoky na tři tankery, zrušená výjimka ze sankcí na ropu, přes 80 cílů zasažených v první vlně a druhý den bombardování, zatímco Teherán prohlašoval, že „nemá žádné červené linie“, a nakonec íránské rakety mířící na čtyři státy Zálivu, které hostí americké jednotky. O víkendu zabil dronový úder na kuvajtský přístav Šuajba šest amerických vojáků a Hormuz se znovu uzavřel; Washington mezitím vyslal k Íránu 20 válečných lodí včetně dvou letadlových a Trump nahlas uvažoval o námořní blokádě. Konfrontace dolehla i na prezidentskou letku: na zpáteční let z Ankary přesadila ochranka Trumpa do záložního stroje Air Force One.

Sporné jsou i chvíle klidu. Teherán tvrdí, že nové sankce amerického ministerstva financí porušují bod 9 červnového memoranda o příměří, jenž po dobu šedesátidenního vyjednávacího okna zakazoval zavádět další sankce — kdykoli zbraně utichnou, vede se spor o příměří ekonomickými prostředky. A mění se i stát, který ho vede: Írán pochoval Alího Chameneího v Mašhadu, několik měsíců po jeho zabití při leteckém úderu; jeho určený nástupce přitom na obřadu chyběl a dostupné zprávy nasvědčují spíš nástupu nacionalistického vojenského vedení než klerikálnímu nástupnictví.

Širší souvislosti jsme popsali v analýze Námořní trasy bez šerifa: plavba Hormuzem se řídí „íránskými podmínkami“, somálští piráti unesli tři lodě v oceánu, z něhož mezinárodní koalice odešly, a Singapur s Indonésií považovaly za nutné prohlásit, že Malacký průliv musí zůstat otevřený. Připočtěme Peking, který dělá z hlídek pobřežní stráže u východního pobřeží Tchaj-wanu novou rutinu a ke spoušti po tajfunu přidal nový zákon trestající projevy podpory Tchaj-wanu — a vzorec je zřejmý. Vyslání dvaceti válečných lodí dokazuje, že kapacita nezmizela; týden ovšem zpochybnil, zda slouží společnému prostoru, nebo tomu, kdo zaplatí.

Účet dorazil do statistik — i do Bruselu

MMF s odkazem na válku s Íránem snížil odhad světového růstu pro rok 2026 na 3 procenta, letos už podruhé; ropa zdražila, americké akcie oslabily a investoři hledali útočiště v dolaru. Pro EU z toho plyne důsledek až absurdně procedurální: cenový strop na ruskou ropu se automaticky přepočítává na 15 procent pod tržní průměr, takže ceny vyhnané válkou vzhůru by ho 15. července zvedly ze 44,10 na 58 dolarů za barel — ledaže se všech 27 vlád shodne na jeho zmrazení. Poslední proměnnou zůstávají zmírněné, ale stále živé výhrady Bulharska.

A takových termínů je víc. Jednomyslnost a podobné procedury v jediném týdnu rozhodovaly o uvolnění 10 miliard eur pro Maďarsko — schválení je přitom jen propustka, ne bankovní převod, a v srpnu Budapešť ještě čeká zkouška ze „supermilníků“ —, o volbě právní cesty k omezení dovozu zboží z izraelských osad i o zamrzlých přístupových jednáních se Srbskem. Zranitelnost EU v této krizi nespočívá ve zdrojích, ale v postupech: úzká hrdla má Unie uvnitř a protivníci umějí číst v jejím kalendáři.

Prázdné židle

Týden také vyprázdnil několik židlí. Den po své poslední cestě do Kyjeva zemřel v 71 letech senátor Lindsey Graham. Jeho sankční zákon proti Rusku — počítá s 500procentními cly na odběratele ruské ropy, podepsalo ho 85 spolupředkladatelů a Bílý dům ho právě odsouhlasil — tak přišel o svého architekta. Grahamovo křeslo se bude obsazovat hned dvakrát a nikdo netuší, jak se nástupce postaví k Ukrajině. V Maine demokraté narychlo shánějí kandidáta — jde o jeden ze států, které rozhodnou o většině v Senátu, a tedy i o osudu hlasování o pomoci a sankcích. V Británii se Andy Burnham stane premiérem, aniž proti němu kdokoli kandidoval; jeho postoje k Evropě zatím nikdo neprověřil. V Kyjevě Zelenskyj přikročil k výměně premiérky Svyrydenkové, která byla v úřadu rok. A Česko do Ankary vypravilo delegaci rozdělenou vedví — prezident a premiér pak podali dvě neslučitelné verze téže večeře.

Hypotéza: západní politika vůči Rusku a Ukrajině dnes stojí na konkrétních lidech, ne na institucích — a každá personální obměna se tak sama o sobě stává strategickým rizikem. Svědčí pro to, že sankční zákon bez Grahamova lobbování viditelně ztratil dynamiku; že podle našeho vlastního závěru jsou Trumpovy výkyvy nálad dnes výkyvy celého NATO; a že Merzovo ohlášení tomahawků zůstalo několik dní oznámením, které si teprve hledá smlouvu. Proti tomu mluví, že soukolí se točilo bez ohledu na jména: Komise zažalovala během jediného dne sedm vlastních členských států, Evropský parlament zahájil řízení o odnětí financování straně ESN a Unie otevřela Ukrajině a Moldavsku šestý přístupový klastr. Míra jistoty: vysoká pro Washington, nižší pro Brusel — tam procedura v dobrém i zlém přežívá osobnosti.

Co sledovat příští týden

• 15. července, Brusel: velvyslanci buď zmrazí cenový strop na ruskou ropu na 44,10 dolaru, nebo ho vzorec sám posune na 58 dolarů. Test s pevným datem, zda se 27 vlád dokáže pohnout rychleji než jejich vlastní mechanismus; proměnnou zůstávají bulharské výhrady.
• Hormuz: zda Washington přejde od vyslaných válečných lodí k vyhlášené blokádě a komu bude připsán dronový úder na Kuvajt — na tom bude z velké části záviset rozsah odvety i to, zda se hostitelské země Zálivu stanou stranami konfliktu.
• Jižní Karolína: koho jmenují do Grahamova křesla a zda se sankčního zákona chopí jiný senátor — zdrženlivý nástupce by potvrdil, že hnací silou zákona byl jeden člověk, nikoli instituce. Opačným testem bude 14. červenec, kdy EU otevře šestý přístupový klastr s Ukrajinou a Moldavskem: unesou instituce, co jednotlivci už neunesou?