AKTUALIZACE — navazujeme na naši dřívější zprávu: Graham: Bílý dům odsouhlasil sankce proti Rusku, Turecko vše pozorně sleduje

Senátor Lindsey Graham zemřel ve věku 71 let, oznámila jeho kancelář — informuje o tom agentura Reuters s odvoláním na jeho úřad. Republikán z Jižní Karolíny, který v Senátu zasedal od roku 2003, zemřel v sobotu večer, prohlášení jeho kanceláře vyšlo v neděli brzy ráno, uvedl jeho úřad.

Zpráva přichází jen několik dní poté, co jsme informovali, že Graham oznámil souhlas Bílého domu s jeho návrhem sankcí proti Rusku — mezi zeměmi, které pozorně sledovaly, jak zákon ošetří energetický obchod s Moskvou, bylo i Turecko. Graham byl tváří celé iniciativy: brífoval novináře o stavu jednání, tlačil na administrativu, aby dala zelenou, a osobně přemlouval spojence, aby se přidali. Jeho smrt tak bere Senátu hybnou sílu právě ve chvíli, kdy se návrh blížil k hlasování.

Nejvlivnější hlas Washingtonu v zahraniční politice

Podle Lidových novin a Českého rozhlasu patřil Graham mezi nejvlivnější členy Kongresu v otázkách zahraniční politiky. V posledních letech se stal jedním z nejhlasitějších zastánců Ukrajiny v jejím boji proti ruské agresi a díky tomuto postoji se stal ústřední postavou debat o sankcích, dodávkách zbraní i dlouhodobém závazku Západu vůči Kyjevu.

Jeho vztah s Donaldem Trumpem byl po léta pověstně bouřlivý, v poslední době se ale podle médií citovaných Lidovými novinami k prezidentovi přiklonil. Právě tato dvojí role — Trumpova spojence a zároveň jestřábího obhájce Ukrajiny — z něj dělala klíčové pojítko mezi administrativou, která se dlouhodobým zahraničním závazkům spíše brání, a dvoustranickým blokem v Kongresu usilujícím o udržení tlaku na Moskvu.

Co jeho smrt mění

Grahamova smrt otevírá dvě bezprostřední nejistoty. První se týká osudu samotného zákona: sankční návrh teď potřebuje předkladatele se srovnatelnou vahou a přístupem k Bílému domu, a zatím není jasné, kdo v republikánském poslaneckém klubu Senátu dokáže nahradit kombinaci seniority ve výborech, důvěry Trumpova okolí a jestřábí pověsti, díky níž Graham souhlas administrativy vůbec vyjednal.

Druhá nejistota je symbolická a týká se transatlantických vztahů. Graham se ve Washingtonu profiloval jako jakýsi osobní garant Kyjeva — senátor, na kterého se evropští činitelé i ukrajinští diplomaté mohli spolehnout, že udrží Ukrajinu na programu jednání bez ohledu na to, jak se mění priority Bílého domu. Jeho odchod v této neformální struktuře podpory zanechává mezeru právě ve chvíli, kdy zůstávaly nevyřešené jak osud sankčního zákona, tak reakce Turecka na něj.

Žádný z výše citovaných zdrojů zatím neuvedl, kdo by mohl převzít roli hlavního předkladatele sankčního zákona ani jak hodlá postupovat vedení Senátu a Bílý dům. Zůstává to otevřenou otázkou.

Co sledovat dál

  • Zda republikánské vedení Senátu jmenuje nového hlavního předkladatele zákona o sankcích proti Rusku
  • Zda dřívější souhlas Bílého domu, vydobytý částečně díky Grahamovu osobnímu lobbingu, zůstane v platnosti i bez něj
  • Jak na vzniklé vakuum ve vedení zareaguje Turecko a další vlády sledující ustanovení zákona o energetickém obchodu
  • Kondolence a reakce ukrajinských představitelů a evropských partnerů, kteří s Grahamem úzce spolupracovali