Lindsey Graham nepatří mezi politiky, kteří by své výroky nějak zjemňovali. Republikánský senátor za Jižní Karolínu novinářům při návštěvě Kyjeva řekl, že Bílý dům souhlasil s verzí jeho zákona o sankcích vůči Rusku, a rovnou dodal, že tím je podle něj schválení zákona jisté. Informovaly o tom servery Mezha a Interfax Ukraine.

Zákon, který Graham připravil společně s demokratem Richardem Blumenthalem, počítá s 500procentním clem na zboží ze zemí, jež budou nadále odebírat ruskou ropu, plyn, uran a další suroviny. Míří tak především na Čínu a Indii, dva největší současné odběratele zlevněné ruské ropy, uvádějí Fox News a Euromaidan Press. Předlohu už měsíce podporuje 85 senátorů napříč stranami, k hlasování v plénu se ale dosud nedostala.

Co se vlastně změnilo

Obsah zákona sám o sobě nový není. Nové je podle Grahama to, že prezident dal zelenou znění, se kterým administrativa dokáže žít. Novinářům řekl, že dohoda dává Trumpovi rozšířenou pravomoc rozhodovat, kdy a vůči komu cla i sankce spojené s nákupy ruské energie uplatní, píše Kyiv Independent. V praxi to téměř jistě znamená širokou výjimku pro prezidenta: nástroj bude existovat, ale zda a kdy ho použije, rozhodne sám Trump – stejný model, kvůli kterému podobné sankční zákony po schválení roky ležely nevyužité.

A právě v té volnosti je celá věc podstatná. Graham blízké hlasování předpovídal už dřív – zpráv o tom, že se zákon blíží ke schválení, se od jeho předložení objevila celá řada, jenže termín se pokaždé posunul, protože Trump dával přednost přímým jednáním s Vladimirem Putinem, upozorňuje The Hill. Že je Bílý dům ochotný posvětit znění zákona, ještě neznamená, že je odhodlaný ho skutečně použít.

Turecká odbočka

Ve stejném týdnu se úplně jiným směrem vyvíjela jiná sankční debata. Turecký ministr zahraničí Hakan Fidan uvedl, že Washington podniká konkrétní kroky ke zrušení sankcí uvalených na Turecko podle zákona CAATSA (Countering America's Adversaries Through Sanctions Act) a že politická vůle existuje na obou stranách – zbývají už jen technické kroky, řekl novinářům podle stanice TRT World.

Tyto sankce sahají do roku 2020, kdy si Turecko navzdory námitkám NATO pořídilo ruský protivzdušný systém S-400 – kvůli tomuto nákupu byla Ankara zároveň vyřazena z programu stíhaček F-35. Podle Fidana je zákaz prodeje letounů snazší problém: jakmile padnou sankce CAATSA, půjde už jen o administrativní rozhodnutí, uvedla TRT. Stejný názor vyjádřil přímo i Trump, když při jednání s prezidentem Recepem Tayyipem Erdoganem v Ankaře novinářům řekl: sankce zrušíme, na to je čas.

Návrat do výrobního programu F-35 je jiná a mnohem složitější otázka než pouhé povolení stíhačku koupit. Zákon o obranné politice (NDAA) z roku 2020 zakazuje předání F-35 Turecku, dokud bude mít systém S-400 nebo související vybavení – a tuto podmínku Kongres formuloval bez možnosti prezidentské výjimky. Trump ji tedy jednoduše obejít nemůže.

Proč obě kauzy patří k sobě

Obě kauzy stojí na stejné právní konstrukci a řeší je stejný Bílý dům. CAATSA je zákon, kterým Washington potrestal Turecko za nákup ruských zbraní, zákon Graham–Blumenthal by trestal každého, kdo dál nakupuje ruskou energii. V obou případech drží páku Trump – může přitvrdit vůči odběratelům Moskvy na jedné straně a zároveň rušit sankce vůči spojenci z NATO, který s Moskvou přímo obchodoval, na straně druhé.

HYPOTÉZA: skutečnou funkcí sankčního zákona možná není vymáhání, ale vyjednávací páka – nástroj, kterým může Trump mávat při jednáních s Moskvou, Čínou, Indií i spojenci z NATO, a používat ho selektivně, ne automaticky. Nasvědčuje tomu, že Trump dlouhodobě dává přednost přímým rozhovorům s Putinem před aktivací existujících sankčních nástrojů a zároveň je ochoten zrušit sankce CAATSA vůči Turecku, přestože i ono v minulosti nakupovalo ruskou techniku – což naznačuje, že úlevy i hrozby sankcemi slouží spíš jako vyjednávací karty než jako pevná pravidla. Proti tomu ale mluví 85 spolupředkladatelů, kteří dokládají opravdový obousstranný zájem Senátu o závazný mechanismus: pokud se zákon dostane do pléna ve znění, které bude mít pod kontrolou Kongres, může být Trumpova volnost nakonec menší, než by si Bílý dům přál.

I tam, kde má Trump prostor jednat, si Kongres ponechává pojistku. Jakýkoli krok administrativy k formálnímu zrušení sankcí CAATSA vůči Turecku by spustil lhůtu pro kongresové přezkoumání, během níž mohou zákonodárci vznést námitku, uvádí Al-Monitor. Osud zákona o sankcích vůči Rusku pak závisí na tom, zda se pro něj v Senátu vůbec najde čas – ten dosud opakovaně připadl jiným prioritám.

Co sledovat dál

  • Zda vedení většiny v Senátu zařadí hlasování o zákonu Graham–Blumenthal na program, nyní když je spor o znění s Bílým domem údajně vyřešen.
  • Zda si konečné znění zákona zachová širokou prezidentskou výjimku, nebo zda dostane Kongres do rukou přísnější spouštěč.
  • Zda Trumpova administrativa skutečně formálně zruší sankce CAATSA vůči Turecku a zda Kongres využije lhůtu pro přezkoumání k námitce.
  • Zda po zrušení CAATSA přijde i rozhodnutí o prodeji F-35 Turecku a zda se tím znovu otevře spor o jeho návrat do výrobního programu.