AKTUALIZACE – navazujeme na dřívější text: After Ankara, the Real Communiqué Is an Order Book

V předchozím textu jsme psali, že závěrečné komuniké z Ankary bylo hlavně divadlo a skutečnou novinkou byl 40miliardový fond na boj proti dronům, objednávka 900 raket Patriot a bilaterální kontrakty, které následovaly během pár dní – Raytheon dodá zbraně Polsku, Německo staví čtyři nové fregaty, Safran vyměňuje technologie s ukrajinským raketovým programem Flamingo.

Teď přibyla položka, která to vše zastiňuje: Washington udělil Ukrajině licenci na výrobu vlastních protiraketových střel Patriot – privilegium, které USA dosud poskytly jen Japonsku a Německu, uvádí Council on Foreign Relations. Spojenci z NATO kromě Spojených států přislíbili Ukrajině pomoc ve výši 70 miliard eur a firmy Lockheed Martin a Rheinmetall připravují dohodu o výrobě raket ATACMS na německém území – další případ, kdy se výzbroj pro Ukrajinu nebude jen dovážet, ale přímo vyrábět na půdě NATO, stejně jako u licence na patrioty (CFR).

Směr vývoje je tedy jasný: nejprve objednávky, teď výrobní práva. Zbrojní kontrakty se mění v továrny a ty vznikají přímo uvnitř hranic aliance – v Německu, a pokud se licence promění ve skutečnou výrobu, brzy i na samotné Ukrajině.

Číslo, které vysvětluje náladu

Evropští spojenci navýšili výdaje na obranu o více než 139 miliard dolarů a Ankara k tomu přidala další zakázky za přes 50 miliard, uvádí Atlantic Council. Členské státy NATO zároveň potvrdily zrychlené harmonogramy výdajů nad rámec cílových 3,5 procenta plus 1,5 procenta HDP do roku 2035: Německo chce na 3,5 procenta dosáhnout už v roce 2029, Polsko míří rovnou na 5 procent a pobaltské státy se hranici 3,5 procenta už dnes blíží nebo ji plní (CFR). Vlastní bruselská iniciativa ReArm Europe má uvolnit 800 miliard eur na obranu, kryje ji úvěrový nástroj SAFE ve výši 150 miliard eur (CFR).

Za tímto tempem stojí i vývoj na frontě. Rusko podle Atlantic Council ztrácí měsíčně přes 30 000 vojáků a Ukrajina nyní zasahuje cíle až 2000 kilometrů hluboko na ruském území – útočí na palivovou infrastrukturu, logistiku i vojenská zařízení. Trump sám označil Zelenského za "génia" za tyto hluboké údery a s myšlenkou licencování patriotů přišel veřejně ještě předtím, než – jak sám přiznal – o ní mluvil s výrobcem (Atlantic Council). Takhle se obranná politika obvykle netvoří. V tomto případě to tak ale čím dál víc vypadá.

NATO 3.0, nebo jen cesta ven

Za celou tou vlnou zakázek stojí strukturální sázka, které se ve Washingtonu už začíná říkat NATO 3.0: Evropa má převzít hlavní odpovědnost za konvenční obranu, zatímco USA se soustředí na dodávky zbraní a jaderné garance (CFR). Ve stejném týdnu, kdy padlo rozhodnutí o licenci na patrioty, ale přišel i krok, který prověří, zda tomu Evropané opravdu věří: USA stáhly z Německa 5000 vojáků a spustily půlroční revizi celkové americké přítomnosti v Evropě, která čítá zhruba 80 000 vojáků (CFR).

Stejnou nevyzpytatelností se vyznačovala i Trumpova vlastní slova na summitu. Z Ankary odjížděl s tím, že v sále bylo "hodně lásky a jednoty", a chválil generálního tajemníka Marka Rutteho – jenže během summitu zároveň novinářům řekl, že byl "z NATO velmi zklamaný", protože podle něj aliance nedostatečně podpořila USA v konfrontaci s Íránem, a dodal, že mu členské státy "nechtěly pomoct proti státu číslo jedna sponzorujícímu terorismus". Dvě naprosto odlišné nálady během osmačtyřiceti hodin, obě doložené na záznamu.

HYPOTÉZA: Ukrajina je pro Trumpa politickým odkazem, ne jen vyjednávací kartou

Frederick Kempe z Atlantic Council to říká otevřeně: Evropa a Ukrajina představují Trumpovu "poslední velkou šanci na zahraničněpolitický odkaz", a měl by proto zisky z Ankary – licenci na patrioty, tlak na společnou výrobu, závazky k navýšení výdajů – proměnit v něco trvalého, ne jen v další transakci (Atlantic Council).

Pro tuto tezi mluví, že s nápadem licence na patrioty přišel Trump sám od sebe a spojil ho s osobní chválou Zelenského, což je výrazný posun oproti jeho dřívějšímu postoji ke Kyjevu. Stejným směrem ukazuje i příslib 70 miliard eur od evropských spojenců a německá dohoda o ATACMS – spojenci se chovají, jako by byl americký závazek natolik důvěryhodný, že se kolem něj vyplatí stavět továrny, což je nákladná a těžko zvratitelná sázka, kterou by si při čistě transakčním pohledu na Washington jen stěží dovolili.

Proti ní ale mluví, že ve stejném týdnu přišlo stažení 5000 vojáků z Německa, zahájení půlroční revize vojenského rozmístění a Trumpova veřejná nevole vůči NATO kvůli Íránu – přesně ten typ protichůdných signálů, který Kempe sám označuje za hlavní riziko pro jakýkoli odkaz (Atlantic Council). Prezident, který si cení především páky nad ostatními, má strukturální důvod udržet závazek odvolatelný, ne ho nechat zatvrdnout v trvalý odkaz. Obě čtení zatím odpovídají tomu, co v Ankaře zaznělo – která z nich platí, ukážou až další kroky Washingtonu.

Proč je licence důležitější než poslední zakázka

Kontrakty na baterie Patriot nebo fregaty jsou obchod: peníze změní majitele, technika se dodá a při dalším rozpočtovém cyklu se vztah nastavuje znovu. Výrobní licence je něco jiného – nepředává kapacitu, ale schopnost. Japonsko a Německo, dosud jediní držitelé práv na výrobu patriotů, tento status desítky let používaly jako důkaz obranného partnerství, které přežije každou jednotlivou administrativu. Rozšířit stejný status na Ukrajinu, zemi mimo NATO a stále ve válce, je buď dosud nejsilnější signál, že Washington chce svůj vztah s Kyjevem stavět na pevných základech, anebo rozhodnutí natolik volné, že ho lze stáhnout zpět, jakmile se změní politické počasí. Nástrojem, který by takové stažení mohl provést, je právě probíhající půlroční revize Pentagonu.

Co sledovat dál

  • Zda licence na výrobu patriotů povede ke skutečnému výrobnímu harmonogramu a konkrétní lokalitě, nebo zůstane jen u ohlášení – Trump sám přiznal, že v době, kdy s nápadem přišel, se ještě neradil s výrobcem.
  • Výsledek půlroční revize Pentagonu, která se týká přibližně 80 000 amerických vojáků v Evropě – ukáže, zda je stažení z Německa jednorázový krok, nebo začátek širšího odchodu.
  • Zda se dohoda mezi Lockheed Martin a Rheinmetallem o výrobě ATACMS v Německu promění z návrhu ve skutečně podepsané kontrakty a stavební harmonogram.
  • Zda se 70 miliard eur, které přislíbili nečlenové z USA v NATO Ukrajině, skutečně promítnou do vyplacených prostředků, nebo se – jak se evropským příslibům už dříve stávalo – zpozdí.
  • Trumpova další veřejná vyjádření k NATO a Ukrajině – když se během jednoho týdne dokázal pohybovat mezi "obrovskou láskou" a "velkým zklamáním", jeho rétorika se ukazuje jako předstih před skutečnými politickými kroky, ne jen jako šum.