Spor, který se teď uvnitř Evropské komise vede, se netýká toho, zda online platformy regulovat, ale jak silně. Server EU Today uvádí, že vnitřní roztržka otevřela otázku rozsahu chystaného Digital Fairness Act (DFA). V sázce je rozdíl mezi širokým nástrojem, který by mířil na „klamavé vzorce“, návykový design a marketing influencerů, a užší revizí, jež by fungovala spíše jako mírnější aktualizace stávajících spotřebitelských pravidel.

Právě tento rozdíl určuje, jak daleko může EU platformy zavázat ve všech 27 členských státech. Široce pojatý akt by stanovil přímo použitelné, nebo těsně harmonizované povinnosti ohledně toho, jak se navrhují uživatelská rozhraní a jak online funguje obchodní přesvědčování. Úzké pojetí by velkou část těchto věcí ponechalo národním spotřebitelským úřadům a roztříštěnosti pravidel, kterou měl DFA zčásti odstranit.

Proč je spor o rozsah bojem mezi ředitelstvími, nikoli jen mezi komisaři

Legislativní návrh uvnitř Komise nepíše jediný politik. Připravují jej útvary, tedy generální ředitelství (DG), stálé odbory Komise, ještě předtím, než se dostane na politickou úroveň. U takové předlohy, jako je DFA, bývá vedoucí DG, které text sepíše, a další DG, jež jsou konzultována a mohou vznést námitku v rámci vnitřního postupu zvaného „meziútvarová konzultace“. Kde tyto odbory vykládají mandát rozdílně, odráží výsledný text ten výklad, který nakonec převáží.

To je mechanismus, který stojí za „roztržkou“, o níž EU Today píše. Odbory zaměřené na spotřebitele a odbory pro digitální trh se nemusejí shodnout na tom, jak razantně má akt zasahovat do designu produktů, reklamy a chování platforem. Jeden výklad považuje manipulaci a návykový design za jádro problému, který je třeba regulovat; druhý bere DFA jako cílenou opravu mezer ve stávajícím spotřebitelském právu. Rozsah budoucího návrhu je výsledkem tohoto vnitřního zápolení.

Rozhoduje sbor a právě v tom je pointa

Zásadní je, že rozsah nestanovuje žádný jednotlivý komisař. Podle vlastních pravidel Komise přijímá legislativní návrhy sbor komisařů jako celek, zpravidla konsenzem a v případě potřeby prostou většinou. Komisař může prosazovat široký, či úzký DFA, ale návrh, který Komisi opustí, je kolegiální akt, k němuž se hlásí a který obhajuje celý sbor.

Proto má vnitřní roztržka význam spíše institucionální než čistě politický. Znamená to, že volba mezi širokým a úzkým DFA padne dřív, než se text dostane k Evropskému parlamentu a Radě, tedy ke dvěma spolunormotvůrcům, kteří jej budou dále vyjednávat. Rozsah, který sbor přijme, určí strop pro toto vyjednávání: spolunormotvůrci mohou ambiciózní návrh oříznout, ale z úzkého návrhu ambiciózní akt jen stěží vykouzlí.

Tento článek je obecná informace o legislativním postupu EU a o zveřejněném vývoji, nikoli právní poradenství. Digital Fairness Act je ve fázi návrhu; dokud nebude přijat a nenabude účinnosti finální akt, žádné povinnosti podniky ani platformy nezavazují.

Co by široký a co úzký DFA znamenal v praxi

  • Pokud provozujete platformu nebo aplikaci pro spotřebitele: široce pojatý akt by se podle konečného znění promítl do povinností ohledně designu rozhraní a vyhýbání se manipulativním vzorcům, nikoli jen do povinnosti jasně uvést podmínky. Úzký akt by spíše zpřísnil stávající pravidla pro informování spotřebitelů a pro nekalé praktiky.
  • Pokud pracujete v influencer marketingu nebo affiliate marketingu: široký DFA by mohl praktiky obchodní komunikace zahrnout přímo pod jediný unijní nástroj; úzký by jich velkou část ponechal ve stávajícím rámci pro reklamu a ochranu spotřebitele.
  • Pokud jste národní spotřebitelský úřad: čím širší harmonizace, tím více se vymáhání řídí společnými unijními standardy namísto rozbíhavých národních výkladů.

Co sledovat dál

Sledovat je třeba, jak budoucí návrh Komise vymezí rozsah: zda pojmenuje praktiky jako klamavé vzorce a návykový design jako regulované jednání, nebo se omezí na zpřísnění stávajících spotřebitelských pravidel. Za pozornost stojí i to, které DG bude určeno jako vedoucí, protože právě ono formuje podobu textu, a zda sbor předlohu přijme konsenzem, nebo se zaznamenanými výhradami. Ty by ukázaly, jak sporný rozsah zůstal až do konce.

Následuje interpretace, jasně označená jako interpretace: roztržka zveřejněná v této fázi obvykle napovídá, že návrh přistane spíše mezi oběma póly než na některém z krajů, tedy ambiciózní v záměru, ale opatrný v závazných povinnostech. Tomuto čtení nahrává konsenzuální kultura sboru, která nejostřejší hrany sporných předloh zpravidla obrušuje. Proti němu stojí možnost, že názor jednoho ředitelství jednoduše převáží naplno. Zdrojový materiál doložil roztržku i to, čeho se týká; neříká však, kterým směrem se Komise vydá, a to zůstává otevřenou otázkou.