Mara Whitlock Ta analýza popisovala, jak si Pákistán, Írán, Japonsko a Rusko každý svým způsobem zabudovávají odstrašení přímo do velitelských struktur a zbraní stavěných tak, aby přežily první úder — místo aby spoléhaly na pouhé sliby. Hlavním rizikem podle ní nebylo žádné z těchto opatření samo o sobě, ale to, že se všechna čtyři odehrála prakticky ve stejnou dobu.
Na ozubené kolečko do dědečkových astronomických hodin jsem kdysi čekal čtrnáct měsíců. Vyrábí ho malá dílna v Čechách, která jich za rok stihne jen pár set, ať spěcháte sebevíc. Takovou výrobní linku nelze urychlit vyjednáváním, penězi ani zákonem — nikdy nebyla stavěná na to, aby běžela rychleji. Na to kolečko jsem si tento týden vzpomínal při čtení zbrojařského odborného tisku, protože pět zpráv z pěti různých dějišť vyprávělo v podstatě stejný příběh, jen pod jinou vlajkou.
Doktrínu lze přepsat za jedno odpoledne, výrobní linku ne. A právě to spojuje nové kontrakty NATO na ničení dronů, izraelský štít dodaný Řecku, izraelská vlastní varování před prázdnými sklady, odloženou americkou válku, zaseknutý britský program pro start-upy i opatrný japonský návrat na zbrojní trhy. Právě proto se boje, které už probíhají — především na Blízkém východě — nakonec rozhodnou podle tempa průmyslu, ne podle politického kalendáře.
NATO hledá prověřené zabijáky dronů
Agentura NSPA (NATO Support and Procurement Agency) vybrala pět dodavatelů — Axon, BSS, DEFSECINTEL, JISR a CS Group France —, kteří dostanou rámcové kontrakty na taktické, snadno přemístitelné systémy protidronové obrany (C-UAS) postavené na společné velitelské a řídicí vrstvě, do níž lze zapojit radary, zaměřovače i elektrooptické a akustické senzory, píše Defence Industry Europe. Smysl předem prověřeného okruhu dodavatelů je jasný: rychlost. Členský stát, který by jinak musel rok vypisovat vlastní tendr, si teď může vybrat rovnou z nabídky, kterou už NATO má připravenou na skladě. Je to v podstatě přiznání, že běžný zadávací cyklus aliance na hrozbu dronů nestačí — a řešením je spolehnout se na trh, místo aby se opravil samotný systém zadávání.
Řecko platí za to, čeho se nedostává Izraeli
Řecká bezpečnostní rada KYSEA schválila balík v hodnotě až 3,5 miliardy eur na vícevrstvý protivzdušný systém postavený na izraelských radarech a raketách firem Rafael a IAI, který dostal jméno Achilles Shield a má být plně provozuschopný do pětatřiceti měsíců, uvádí Breaking Defense a Defense News. Řecký průmysl má na základě smlouvy postavit doma nejméně čtvrtinu systému a stejný balík zahrnuje také tři transportní letouny Embraer C-390, deset britských minisponorek VICTA a drony V-BAT a Heron — je součástí modernizace za zhruba osmadvacet miliard eur, kterou chtějí Atény dokončit do roku 2036, píší oba servery.
Ironii nelze přehlédnout: stát, který dnes Athénám prodává tento štít, má sám kvůli probíhající válce vyprázdněné sklady.
Izraelská výstražná kontrolka
IDF sdělila vládě, že vyčerpané zásoby munice a přepadových raket po zhruba tisíci dnech bojů na několika frontách ohrožují připravenost na další kolo s Íránem, uvádí Ynetnews. Navýšení rozpočtu už bylo schváleno, ale peníze a pravomoc k nákupům se k ministerstvu obrany zatím nedostaly kvůli sporu s ministerstvem financí o tom, jak bylo dosavadní financování řízeno. Vysoký vojenský představitel podle serveru varuje, že bez možnosti okamžitě závazně objednávat u dodavatelů se připravenost nevrátí na požadovanou úroveň — a že každý den prodlevy nedostatek dál prohlubuje.
Odložená válka Washingtonu
Stejný nedostatek stojí i za rozhodnutími Washingtonu. Podle American Enterprise Institute prezident Trump odložil plány na eskalaci Operace Epic Fury, kampaně proti Íránu spuštěné v únoru, už po pěti měsících — poté, co došly zásoby protivzdušných přepadových raket. Jde jen o viditelný projev nedostatku, který se hromadil už více než deset let před touto válkou. Dustin Walker z AEI tvrdí, že navrhovaný obranný rozpočet ve výši 1,5 bilionu dolarů pomůže jedině tehdy, pokud Kongres zajistí trvalé financování a Pentagon promění volné dohody v závazné kontrakty — a pokud se průmyslu podaří vyřešit nedostatek pracovní síly, problémy v dodavatelských řetězcích i kapacitu výrobních hal a nástrojů, což žádná jednorázová rozpočtová položka přes noc nespraví.
Je to selhání, na kterém se dlouhá desetiletí podílela exekutiva i Kongres napříč oběma stranami.
Dustin Walker, American Enterprise Institute
Britský program, který vlastně neexistuje
Zatímco Blízký východ ukazuje, co se stane, když dojdou zásoby uprostřed války, Británie ukazuje, co se děje ještě předtím, než se nedostatek vůbec projeví. Instituce UK Defence Innovation (UKDI) odstartovala v červenci 2025 s vyhrazeným rozpočtem 400 milionů liber a slibem, že bude dodávat válečným tempem. Skoro pět měsíců po spuštění ale pořád neměla veřejné webové stránky, žádnou přítomnost na sociálních sítích ani jasnou cestu, kudy by se k ní firmy mohly dostat — ty se tak vracely ke starým postupům, které měla UKDI nahradit, píše Resilience Media. Server souběžně informoval i o menších, ale skutečných krocích: ministerstvo obrany urychleně zařadilo třináct start-upů do kontraktů v hodnotě až 4 miliony liber každý a firmám bez vlastního sponzora ve vládě rozšířilo přístup na zkušební polygony. Působí to spíš jako záplatování kolem instituce, která se ještě pořádně neotevřela, uvádí Resilience Media a Resilience Media.
Opatrný japonský návrat
Japonsko nabízí téměř zrcadlový obraz: schopnou domácí zbrojařskou základnu, které se konečně otevírá cesta na zahraniční trhy. Desítky let vlastních exportních omezení odsuzovaly japonské zbrojovky k jedinému odběrateli, japonským Silám sebeobrany, a připravovaly je o obrat, jaký přináší export, píše CSIS. Uvolnění exportních pravidel z prosince 2023 a prodej fregat třídy Mogami Austrálii jsou skutečným otevřením, CSIS ale upozorňuje, že japonští partneři si zatím nejsou jistí, zda japonské firmy vystoupí hlavně jako dodavatelé pro alianci, nebo jako její konkurenti.
Protiargument: takhle vypadá rozjezd zbrojení
Nabízí se logická námitka: přesně takhle má v raných, nehezkých fázích vypadat rozjíždění zbrojního průmyslu. Trumpem navrhovaný rozpočet ve výši 1,5 bilionu dolarů představuje podle AEI reálné peníze mířící na reálný problém. Pětičlenný dodavatelský rámec NATO podle Defence Industry Europe skutečně zkracuje lhůty zadávání — nejde jen o další peníze nalévané do rozbitého systému. Řecko si nekupuje pouze přepadové rakety — smluvně zavazuje řecké firmy, aby postavily čtvrtinu systému samy, a to je kapacita, ne pouhá spotřeba. Japonské otevření exportu pak podle CSIS znamená, že aliance získává dalšího seriózního výrobce, z jehož kapacit může čerpat celý blok. Nic z toho není zanedbatelné a komentátor, který by to přehlížel, by si jen vybíral, co se mu hodí.
Podívejme se ale, v jakých jednotkách se tato řešení počítají. Řecký štít potřebuje pětatřicet měsíců, podle Breaking Defense a Defense News. Britské inovační instituci trvalo pět měsíců, než vůbec rozjela webové stránky, podle Resilience Media. Americký nedostatek se podle AEI hromadil přes deset let a stačil zkrátit pětiměsíční kampaň. Izraelské varování, o němž píše Ynetnews, ukazuje, že bojová připravenost vyžaduje pravomoc utrácet, kterou vláda dosud nepředala vlastnímu ministerstvu obrany. Všechna tato čísla se počítají na měsíce až roky, zatímco války — dnes na Blízkém východě, dříve na Ukrajině — spotřebovávají materiál během týdnů. Peníze a nové okruhy dodavatelů mezeru zmenšují. Podle toho, co ukázal tento týden, ji ale žádné z těch opatření nestihne zavřít dřív, než boje, které mají pokrýt, skončí.
| Program / země | Co se tento týden změnilo | Nabízený harmonogram |
|---|---|---|
| Protidronový rámec NATO | Pět dodavatelů prošlo prověřením pro kontrakty C-UAS | Rychlejší přístup, termín dodání nestanoven |
| Řecko — Achilles Shield | Schválen izraelský protivzdušný systém za 3,5 mld. eur | Provoz do 35 měsíců |
| Izrael — zásoby IDF | Po zhruba 1 000 dnech války vyčerpané zásoby přepadových raket a munice | Pravomoc čerpat rozpočet stále uvízlá mezi ministerstvem financí a obrany |
| USA — Operace Epic Fury | Munice došla po pěti měsících kampaně proti Íránu | Nedostatek se táhne přes deset let; navržen rozpočet 1,5 bilionu dolarů |
| Velká Británie — UKDI | Inovační instituce s rozpočtem 400 mil. liber spuštěna v červenci 2025 | Ani po pěti měsících žádné veřejné dveře pro firmy |
| Japonsko | Uvolněna exportní pravidla, fregaty Mogami prodány Austrálii | Postupná změna od prosince 2023 |
Co sledovat dál
- Zda Řecko udrží pětatřicetiměsíční harmonogram Achilles Shield, i když jeho dodavatelé plní zakázky i pro jiné odběratele, podle Breaking Defense.
- Zda izraelské ministerstvo obrany skutečně dostane rozpočtovou pravomoc, kterou mu ministerstvo financí zatím odpírá, podle Ynetnews.
- Zda UK Defence Innovation konečně zprovozní veřejný přístup pro firmy, nebo zda ho fakticky nahradí jen jednotlivé rychlé kontrakty se start-upy, podle Resilience Media.
- Zda se prodej fregat Mogami Austrálii stane vzorem pro další kupce, nebo zůstane ojedinělým případem, podle CSIS.
- Zda Kongres podpoří Trumpův návrh rozpočtu 1,5 bilionu dolarů závaznými víceletými kontrakty, které jsou podle AEI k odstranění nedostatku skutečně potřeba.
Kolečko do dědečkových hodin nakonec přece jen dorazilo — z dílny, která neměla důvod spěchat kvůli jedinému zákazníkovi. Vlády, které dnes stojí ve frontě na přepadové rakety a drony, doufají, že jim světový zbrojní průmysl naopak spěchat bude. Podle toho, co ukázal tento týden, se ale ty hodiny pořád opožďují.
