AKTUALIZACE – tento text navazuje na naši dřívější zprávu: USA udeřily na Írán druhý den v řadě, Teherán prohlásil, že nemá žádné červené linie

Ještě před dvěma dny šlo o spor dvou hlavních měst: Washington bombardoval íránské cíle a Teherán hrozil odvetou bez hranic. Dnes už je tento rámec překonaný. Spojené státy ve čtvrtek nad ránem podnikly další letecké údery na Írán a Teherán tentokrát neodpověděl jen útokem na americké síly – vypálil rakety na Bahrajn, Katar, Kuvajt a Jordánsko, tedy na čtyři suverénní státy, jejichž jediným „proviněním“ je, že na svém území hostí americké vojenské základny. Z války mezi dvěma hlavními městy se tak stal konflikt, který zasahuje nejméně šest zemí a jednu z nejdůležitějších ropných tepen světa.

Co je nového

Bezprostředním spouštěčem eskalace bylo další kolo amerických úderů na íránské území, o němž informoval deník France 24; výbuchy hlásili také poblíž íránské jaderné elektrárny. Íránská odpověď se přitom neomezila na izraelské nebo americké cíle v bezprostřední zóně konfliktu – Írán podle zdrojů citovaných France 24 vypálil rakety na státy Zálivu, které hostí americké jednotky. Podle živého zpravodajství deníku The Independent se zastavila lodní doprava přes Hormuzský průliv a Izrael varoval před údajným íránským plánem zabít Donalda Trumpa. The New York Times popisuje vztah mezi USA a Íránem jako sestupnou spirálu úderů a odvet, která se sama posiluje – a tento popis dnes sedí na čtyřnásobnou raketovou salvu mnohem lépe než na kterýkoli dosavadní jednotlivý útok.

Prozatímní příměří, které mělo utlumit širší konflikt na Blízkém východě, tyto výměny úderů podle France 24 přímo ohrožují. Dohoda, jež nevydržela ani druhý den amerických útoků, byla křehká už předtím; pokud nepřežije ani íránské rakety dopadající na čtyři další státy, jako brzda dalšího vývoje prakticky přestává fungovat.

Proč na tom záleží

  • Bahrajn, Katar, Kuvajt a Jordánsko se do konfliktu nezapojily z vlastní vůle – terčem se staly proto, že hostí americké jednotky, což mění každou americkou základnu v Zálivu v potenciální íránský cíl a staví tamní vlády do neřešitelné pozice mezi Washingtonem a Teheránem.
  • Zastavení dopravy v Hormuzském průlivu je zatím nejostřejší ekonomický signál – tudy proplouvá velká část světové námořní přepravy ropy a plynu, takže i dočasné přerušení se okamžitě projeví na energetických trzích; podle Yahoo Finance UK ceny ropy sice částečně klesly zpět, rizika spojená s Blízkým východem ale nadále tíží měnové i komoditní trhy.
  • Údajné íránské spiknutí proti Trumpovi, na které upozornil Izrael podle živého zpravodajství The Independent, by se potvrdilo, Washingtonu by vzalo poslední důvod k deeskalaci – osobní ohrožení prezidenta totiž obvykle vojenskou reakci spíše vyostří, než zmírní.
  • Katar hostí největší americkou leteckou základnu v regionu – raketa mířící na Dauhá tak není symbolickým gestem, ale úderem na logistické srdce celé americké vojenské přítomnosti na Blízkém východě.

Jak číst eskalaci

Jedna z možných interpretací zní, že Írán záměrně rozprostírá náklady konfliktu mezi regionální spojence Spojených států, aby na Washington tlačil prostřednictvím jeho partnerů, místo aby americké údery snášel sám. Nasvědčuje tomu, že rakety zasáhly čtyři různé hostitelské státy najednou, místo aby se palba soustředila na Izrael nebo na americké cíle v bezprostředním sousedství Íránu – tento vzorec označuje analýza serveru Modern Ghana za test toho, zda se region sklouzne do otevřeného konfliktu. Proti tomu ale mluví skutečnost, že současný útok na Bahrajn, Katar, Kuvajt i Jordánsko riskuje spíše sjednocení arabských států Zálivu proti Íránu než jejich tlak na omezení americké přítomnosti – útoky na vlastní území totiž žádná hostitelská vláda těžko může vydávat za pouhou vedlejší škodu. Dostupné zdroje neumožňují jednoznačně určit, jaký záměr Teherán skutečně sledoval, pouze že k úderům došlo.

Co je naopak ověřeným faktem, nikoli výkladem: konflikt se změnil z boje dvou hlavních měst na výměnu úderů na více frontách, zastavení lodní dopravy v Hormuzském průlivu je jeho bezprostředním ekonomickým důsledkem a příměří, o němž jsme informovali dříve, nevydrželo ani druhý den amerických útoků.

Co sledovat dál

  • Zda Bahrajn, Katar, Kuvajt nebo Jordánsko vydají vlastní odvetnou nebo diplomatickou reakci – tím by se seznam válčících stran formálně rozšířil za USA a Írán.
  • Zda se přerušení lodní dopravy v Hormuzském průlivu protáhne – to by byl první náznak skutečného globálního energetického šoku, nikoli jen zvýšeného rizika.
  • Zda americké nebo spojenecké zpravodajské služby potvrdí podrobnosti o údajném íránském spiknutí proti Trumpovi – nepotvrzené a potvrzené tvrzení vedou ke zcela odlišným scénářům další eskalace.
  • Zda některý ze států Zálivu požádá o mimořádné konzultace s Washingtonem nebo regionálními organizacemi kvůli úderům na své území.