Když jsme o Lindsey Grahamovi psali naposledy, tématem byla prázdnota. Senátor za Jižní Karolínu v sobotu zemřel a protiruský sankční balíček, který léta prosazoval, náhle neměl nikoho, kdo by ho nesl dál. O pár dní později se vakuum zaplnilo překvapivě rychle — a to ze dvou směrů, na nichž ve Washingtonu záleží nejvíc.
Prvním je Bílý dům. Prezident Donald Trump se nově staví za protiruský sankční balíček, který Graham vedl, informuje CNN. Jde o zásadní obrat. Zákon většinu své existence uvázl právě proto, že se k němu administrativa odmítala přihlásit; Grahamovým problémem nikdy nebyla ani tak vůle Senátu, jako spíš prezidentova zdrženlivost.
Druhým je vedení Senátu. Vůdce většiny John Thune označil schválení zákona za náležitou památku na svého zesnulého kolegu a řekl, že by šlo o Grahamův „neuvěřitelný odkaz", uvádí CNN. Když republikánský lídr komory připojí jméno mrtvého muže k živému hlasování, dělá víc než jen pronáší smuteční řeč. Zákon tím prakticky zbavuje možnosti, aby proti němu někdo veřejně vystoupil.
Tlak je oboustranný. Demokratický senátor Richard Blumenthal vyzval kolegy, aby uctili Grahama schválením protiruského sankčního zákona, píše CT News Junkie. Koalice tak nyní sahá od prezidenta přes republikánského vůdce většiny až po přinejmenším jednoho výrazného demokrata — souběh, jaký Graham za svého života nikdy takto úplně nesestavil.
Křeslo a jméno
Nástupnictví se vyřešilo nezvykle důvěrně. Guvernér Jižní Karolíny vybral Grahamovu mladší sestru, aby dosloužila zbytek jeho mandátu, informuje BBC. Díky té volbě zůstane v Senátu po dobu tryzny člen rodiny Grahamových, což není maličkost ve chvíli, kdy je onou tryznou samotný zákon. Jedna věc je zamítnout kontroverzní sankční normu; něco jiného je zamítnout ji ve chvíli, kdy v komoře sedí sestra truchlící po jejím předkladateli.
Tady musím být opatrný, protože pokušením takové chvíle je vyčíst z náhody úmysl. Řeknu to tedy naplno. Hypotéza: náhlé sblížení Trumpa, Thuneho a oboustranného bloku nevypovídá ani tak o obsahu sankcí jako o politice smutku — zákon, který byl postradatelný, dokud za něj Graham lobboval, se stává nedotknutelným ve chvíli, kdy ho lze vydávat za jeho poslední přání. Pro tento výklad mluví to, že se tento týden na samotné podstatě balíčku nic nezměnilo; posunul se jen rámec, z politiky na odkaz. Proti němu stojí to, že Trumpův postoj se skutečně změnil a prezident nepřijímá sankční režim, který se mu nezamlouvá, jen aby byl na pohřbu zdvořilý. Poctivé čtení zní tak, že smutek snížil cenu kroku, k němuž se někteří z těchto aktérů možná chystali tak či tak.
Proč na tom záleží
Nejde o americkou domácí kauzu převlečenou za zahraniční politiku. Balíček míří na Rusko a jeho schválení by dopadlo přímo na Moskvu, na válečnou ekonomiku Kyjeva i na evropské vlády, které tři roky žádají Washington, aby dorovnal jejich vlastní sankční odhodlání. Pokud se zákon, který nikam nesměřoval, nyní pohne kvůli smrti svého předkladatele, je přeshraniční důsledek konkrétní: tvrdší americká linie vůči Rusku, jenže přicházející zadními vrátky tryzny, ne hlavním vchodem věcné debaty o politice. Evropa si přála americký sankční impuls; možná ho dostane, byť z důvodu, s nímž by nikdy nepočítala.
Co sledovat dál
Trojí. Zda se Trumpova deklarovaná podpora promění v konkrétní žádost Thunemu o čas na plénu, nebo zůstane u pouhého projevu. Zda vstřícnost napříč stranami přežije první opravdové čtení textu zákona — sankční balíčky umírají na svých výjimkách a spouštěcích mechanismech a shoda postavená na jménu se zpravidla rozpadne u jednotlivých klauzulí. A zda se Grahamova sestra, jakmile zasedne, stane aktivním hlasem pro zákon, nebo jen tichou přítomností. Tryzna může Senátem projít na emoci; přesto musí obstát v aritmetice. Když jsme psali naposledy, zákon přišel o svého architekta. Otázkou nyní je, zda v jeho nepřítomnosti našel něco trvalejšího než architekta: důvod, proti němuž nikdo nechce být viděn hlasovat.