Washington a Rijád už o jaderné dohodě nevyjednávají – podepisují ji. Americký ministr energetiky Chris Wright ve středu připojil svůj podpis pod dohodu o civilní jaderné spolupráci se Saúdskou Arábií i pod samostatnou dvoustrannou dohodu o zárukách; po jeho boku stál saúdský ministr energetiky princ Abdulaziz bin Salman, informovala stanice France 24. Deník The Guardian ji označil za přelomovou dohodu. Řečeno jednoduše: z dřívějšího výhledu, o němž jsme psali, je teď hotová věc.

  • USA a Saúdská Arábie ve středu podepsaly dohodu o civilní jaderné spolupráci a k tomu dvoustrannou dohodu o zárukách (podle France 24).
  • Tím v Perském zálivu natrvalo zakotvují jaderný program posvěcený Washingtonem – a to v regionu, kde je otázka „kdo smí obohacovat uran“ vůbec tou nejcitlivější bezpečnostní otázkou.
  • Otevřené zůstává, co o saúdském obohacování říkají detaily smlouvy – a právě ty nejvíc znepokojují experty na nešíření jaderných zbraní.

Krátké shrnutí pro ty, kdo sledují téma poprvé: dosud šlo o pouhý plán. Washington dával najevo, že je ochoten nechat Saúdskou Arábii obohacovat uran na vlastním území, což rozkolísalo jaderný řád regionu. Ve středu se z tohoto záměru staly dva podepsané dokumenty.

Co přesně Wright podepsal?

Podle France 24 šlo o dva dokumenty: dohodu o civilní jaderné spolupráci a dvoustrannou dohodu o zárukách. Oba ve Washingtonu podepsali Wright a princ Abdulaziz bin Salman. Server Foreign Policy uvedl, že dohodu schválil prezident Trump. Dohoda o spolupráci se týká civilní stránky – reaktorů, paliva a technologií. Dohoda o zárukách je pojistkou – souborem pravidel, která mají zabránit tomu, aby se civilní program stočil k výrobě bomby.

Proč na tom záleží, i když s Perským zálivem nemáte nic společného?

Protože obohacování je jádrem celé věci. Tytéž centrifugy, které obohacují palivo pro elektrárnu, dokážou při delším chodu vyrobit i materiál pro zbraň. Obohacování, které Saúdské Arábii posvětil Washington, nepřidává jen dalšího zákazníka – přepisuje nepsaná pravidla o tom, komu USA takovou technologii svěří. Dopady sahají dál: do trhů s ropou, které stojí za vašimi účty za palivo a topení, i do bezpečnostních úvah každé soupeřící mocnosti, která Perský záliv sleduje.

Širší souvislosti

Jde o třetí fázi pomalého posunu: nejdřív zprávy o ochotě obohacování povolit, pak politické posvěcení – Foreign Policy uvádí, že dohodu schválil Trump – a teď podpisy. Hypotéza: dohoda o zárukách byla cenou za to, aby obohacování prošlo; způsob, jak Rijádu předat technologii a zároveň si ponechat dokument, na který se dá ukázat. Pro tento výklad hovoří, že oba dokumenty se podepisovaly společně, ne odděleně, jak uvádí France 24. Proti němu stojí, že text nezveřejnila ani jedna z vlád – zatím tedy nevíme, jak přísné, nebo naopak volné ty záruky ve skutečnosti jsou.

Co sledovat dál

  • Zveřejněný text: omezí dohoda o zárukách obohacování, nebo ho jen sleduje?
  • Kongres: zda dostanou američtí zákonodárci možnost se vyjádřit a pokusí se dohodu přezkoumat či zablokovat.
  • Reakce regionu: zda si to soupeři vyloží jako signál, aby urychlili vlastní jaderné programy.