Co se změnilo dnes ráno: Spojené státy se chystají podepsat dohodu o jaderné spolupráci, která Saúdské Arábii umožní obohacovat uran na jejím vlastním území, jak informuje India News Network. Podstatné je jediné slovo – obohacovat. Právě ono dělá z této zprávy něco, co dnes stojí za přečtení víc než další titulek ze Zálivu.

Obohacování je ze všech jaderných technologií nejblíž zbrani. Stejné odstředivky, které vyrábějí nízko obohacené palivo do reaktoru, dokážou při delším chodu vyprodukovat i vysoce obohacený uran, jaký potřebuje bomba. Washington se s předáváním této schopnosti partnerům historicky zdráhal právě proto, že jednou zvládnutou technologii lze na cizí půdě jen těžko vzít zpět.

Proč na tom záleží

Roky se předpokládalo, že americko-saúdská civilní jaderná dohoda bude obsahovat omezení, jež obohacování z rukou Rijádu vyloučí. Posun k paktu, který je připouští, znamená překročení prahu: prověřuje, zda se globální režim nešíření ohne kvůli strategickému partnerovi – a děje se to ve chvíli, kdy v Zálivu probíhá válka. Klíčové je právě načasování. Nová obohacovací schopnost zavedená do regionu, který už válčí, zvyšuje cenu každého chybného kroku.

Ministr zahraničí Marco Rubio se snaží kritiky uklidnit tvrzením, že žádná jaderná dohoda podepsaná Spojenými státy nepovede k šíření jaderných zbraní, jak uvádí Firstpost. Celý spor se tím smrskl na jediné tvrzení – a jestli obstojí, závisí na detailech dohledu a záruk, které titulek rozhodnout nedokáže.

Izraelský problém

Izrael je jediným státem Blízkého východu, který disponuje jadernými zbraněmi, a vyhlídka na dohodu ho znepokojuje, jak píše Newsweek. Jeho obava je strukturální, nikoli stranická: obohacování na saúdské půdě zužuje mezeru mezi civilním programem a latentní zbraňovou možností u hlavního regionálního soupeře o vliv.

Nejistota se přitom netýká jen Izraele. Navrhovaný pakt vyvolává širší obavy i mezi odborníky na nešíření, jak referuje USA Today, a to právě kvůli precedentu, který dohoda vytváří pro to, co jsou USA ochotny povolit.

Širší souvislosti

Ošemetné je, že pakt může obohacování technicky připustit a zároveň ho obklopit inspekcemi, limity palivového cyklu a dohledem – tedy aparátem, na který Rubio odkazuje, když tvrdí, že k šíření zbraní to nepovede. Analytici nicméně varují, že pakt může bezpečnostní poměry na Blízkém východě přeskládat tak jako tak, jak podotýká Modern Diplomacy, protože jednou udělená schopnost se stává faktem, s nímž regionální soupeři musejí počítat.

Hypotéza: povolení saúdského obohacování může snížit laťku napříč regionem a dát ostatním státům precedent, o nějž se opřou při vlastních požadavcích. Pro tuto úvahu mluví to, že dohoda budí znepokojení daleko za hranicemi Izraele a že obohacování je právě tou schopností, kterou se politika nešíření nejusilovněji snaží udržet vzácnou. Proti ní stojí Rubiův veřejný závazek, že žádná dohoda podepsaná USA k šíření zbraní nepovede – což naznačuje záruky navržené tak, aby šlo o jednorázový případ pevně svázaný s inspekcemi. Konkrétní podmínky ovšem zatím zveřejněny nejsou. Tvrzení, že vše zůstane pod kontrolou, tak zatím berme jako proklamaci, kterou je třeba ověřit proti textu, nikoli jako hotový fakt.

Potvrzeno je: USA se chystají podepsat, pakt by saúdské obohacování umožnil, Rubio tvrdí, že k šíření zbraní to nepovede, a Izrael je znepokojen. Zveřejněny zatím nejsou podmínky záruk, limity obohacování ani inspekční režim, tedy právě to, co rozhodne, zda ujištění obstojí.

Co sledovat dál

  • Podepsaný text: zda je obohacování skutečně limitováno a pod inspekcí, nebo povoleno za volnějších podmínek, než dřívější americké šablony připouštěly.
  • Reakce Izraele nad rámec deklarovaného znepokojení – zda zůstane u diplomacie, nebo zda změní jeho vlastní postoj.
  • Zda se na dohodu odvolají další státy regionu a budou žádat rovnocenná práva na obohacování.
  • Jak se pakt protne s probíhající válkou v Zálivu, která zvyšuje cenu každé špatně odhadnuté schopnosti.