EU nemůže nikoho zatknout. Nemá federální policii, žádné šerify, žádné tanky. Má ale žalobu — a tento týden jich Brusel na vlastní členy podal celý stoh.
V nejnovějším kole řízení o porušení unijního práva se Evropská komise rozhodla předat Soudnímu dvoru Španělsko kvůli uznávání odborných kvalifikací, Řecko kvůli diskriminačním pracovním podmínkám učitelů ve veřejných školách, Rumunsko za opožděné platby lékárnám a Maďarsko kvůli omezení obchodních marží u potravin a drogistického zboží.
Španělsko přitom v téže vlně schytalo ještě dvě další žaloby: jednu za neprovedení směrnice o kapitálu a způsobilých závazcích bank a druhou — společně s Irskem, Francií a Nizozemskem za neprovedení unijních pravidel kybernetické bezpečnosti. Když sečteme vlajky, dotýká se tato jediná vlna sedmi členských států.
Jak vypadá eskalační žebřík
Žaloba u soudu nikdy není prvním krokem. Je závěrem standardizované procedury — řízení o porušení unijního práva —, kterou Komise vede jako určený vymahatel pravidel (smlouvy ji doslova označují za „strážkyni smluv“). O eskalaci rozhoduje kolektivně sbor komisařů, obvykle v měsíčních dávkách přesně jako tato.
- Formální výzva. Brusel vládě napíše: podle nás porušujete unijní právo, vysvětlete to. Země má zpravidla dva měsíce na odpověď.
- Odůvodněné stanovisko. Pokud odpověď nepřesvědčí, pošle Komise formální právní výzvu ke zjednání nápravy, opět s lhůtou.
- Žaloba k Soudnímu dvoru. Stále žádná náprava? Komise podá žalobu. Právě do této fáze se tento týden dostaly všechny zmíněné případy.
Dobře, ale co soud vlastně zmůže
Soudní dvůr Evropské unie se sídlem v Lucemburku nejprve rozhodne, zda země unijní právo porušila. Pokud ano, má vláda právní povinnost zjednat nápravu — žádný exekutor ale neexistuje. Ignoruje-li stát rozsudek, může se Komise obrátit na soud podruhé a žádat peníze: jednorázovou pokutu plus denní penále, které nabíhá, dokud není náprava zjednána.
Jedna zkratka stojí za zapamatování. Když je proviněním neprovedení směrnice — tedy nepřepsání dohodnutého unijního předpisu do národního práva ve stanovené lhůtě, o což jde ve španělském bankovním případu i v kauze čtyř zemí kolem kybernetické bezpečnosti —, může Komise požádat soud o finanční sankce už při tomto prvním podání, bez druhé žaloby. Případy neprovedených směrnic jsou proto nejrychlejší cestou ke skutečným pokutám.
Co teď čeká Španělsko, Řecko, Rumunsko a Maďarsko
Teď přichází pomalá část: písemná podání, jednání a jednou také rozsudek — řízení o porušení práva u soudu běžně trvají výrazně déle než rok. Vlády často ustoupí dřív; země může spor kdykoli ukončit prostým splněním povinnosti a řada žalob se právě proto rozsudku nikdy nedočká.
Samotné případy jsou názorným průřezem tím, co unijní právo skutečně upravuje: španělské uznávání odborných kvalifikací a řecké zacházení s učiteli spadají pod vnitřní trh a zákaz diskriminace, rumunské opožděné platby lékárnám se dotýkají unijních pravidel pro platby a maďarské stropy obchodních marží u potravin a drogistického zboží staví domácí politiku boje s drahotou přímo proti právu vnitřního trhu. Hypotéza: politicky nejhlasitější z celé dávky je maďarský případ, protože staví vlajkovou domácí cenovou politiku přímo proti Bruselu. Pro to mluví, že jde o jediný případ mířící na záměrné, aktivní politické rozhodnutí, nikoli na administrativní zpoždění. Proti tomu stojí, že zdrojové materiály neuvádějí nic o reakci Budapešti — jak tvrdě se bude Maďarsko bránit, tedy zůstává otevřenou otázkou.
Mělo by vás to zajímat?
Popravdě ano. Tato procedura je jediným důvodem, proč unijní právo znamená v Madridu totéž co v Bukurešti — bez ní by jednotný trh držel pohromadě jen dobrou vůlí. Co sledovat dál: zda některá ze sedmi zemí vyhoví ještě před rozsudkem a zda Komise bude ve dvou případech neprovedených směrnic trvat na okamžitých pokutách.