Jonah Redfern V předchozím textu jsme popsali, jak počet nelegálních přechodů do španělské severoafrické enklávy Ceuta přesáhl 60 000. Madrid za tím vidí pašerácké sítě, zatímco Francie zpřísnila kontroly na hranici se Španělskem.
Nové je, že spor se z dvoustranných třenic přelil do otevřeného zpochybňování místa Španělska v schengenském prostoru. Italská premiérka Giorgia Meloniová prohlásila, že Řím je připraven sáhnout po „mimořádných opatřeních… jako je pozastavení Schengenu vůči Španělsku,“ uvedl The Local. Ministr zahraničí Antonio Tajani řekl, že je „pro uzavření Schengenu vůči Španělsku,“ a varoval, že „nelegální a nekontrolovaná migrace představuje bezpečnostní riziko pro stát“ (Anadolu Ajansı; The Local). Stejný postoj zopakoval i místopředseda vlády Matteo Salvini.
K italskému postoji se od té doby přidaly Finsko a Rakousko. Finská ministryně vnitra Mari Rantanenová uvedla, že „Španělsko zcela selhalo v ochraně vnější hranice Schengenu před nelegálním pronikáním“ a že „země, které si neplní povinnost chránit vnější hranici, nemohou být členy Schengenu,“ cituje Anadolu Ajansı. Rakouský kancléř Christian Stocker označil scény z Ceuty za „jasné varovné znamení“ a řekl, že Vídeň v případě potřeby zváží „dočasné uzavření schengenských hranic“ na ochranu vlastního území (Anadolu Ajansı). Dánská premiérka Mette Frederiksenová dodala, že EU by měla „zvážit všechny možnosti, včetně pozastavení schengenské spolupráce,“ podle The Local. Španělský ministr zahraničí José Manuel Albares výzvy odmítl jako „stranickou demagogii“ a žádal místo toho „evropskou solidaritu“ (The Local); Madrid si kvůli vyjádřením předvolal italského velvyslance, píše Anadolu Ajansı. Podle The Local při pokusu o přechod zemřelo nejméně devět lidí.
Lze členský stát ze Schengenu vůbec vyloučit?
Ne – schengenský rámec žádnou proceduru vyloučení nezná. Jak to shrnula Marie-Laure Basilien-Gainchová, profesorka práva na lyonské univerzitě Lyon 3: „schengenský rámec s ničím takovým nepočítá. Jeden stát nemůže druhý z prostoru jednostranně vyloučit,“ cituje ji The Local. Zároveň upozornila na praktickou absurditu, která se za politickou rétorikou skrývá: Itálie se Španělskem vnitřní hranici nesdílí, „natož Finsko se Španělskem,“ takže tyto země doslova nemají hranici, kterou by mohly jednostranně uzavřít (The Local).
Co kodex opravdu dovoluje: články 25 až 28
Schengenský hraniční kodex (nařízení (EU) 2016/399 v aktuálním znění) upravuje jinou a užší pravomoc: každý schengenský stát smí dočasně obnovit kontroly na vlastní vnitřní hranici – nikoli uzavřít hranici jiné země. Podle článku 25 k tomu musí existovat „vážná hrozba pro veřejný pořádek nebo vnitřní bezpečnost“ – mezi takové hrozby patří i náhlý a rozsáhlý neregulérní pohyb státních příslušníků třetích zemí, tedy přesně kategorie, na kterou se odvolává Francie. Stát musí Komisi a ostatním členským zemím oznámit rozsah, dobu trvání i důvod opatření; u předvídatelných událostí je doba kontrol zpravidla omezena na 30 dní s možností prodloužení, přičemž aktuální znění kodexu stanoví přísnější lhůty než verze platná před rokem 2024. Podle článku 27 může Komise vydat stanovisko, v němž zpochybní nutnost nebo přiměřenost opatření – zablokovat ho ale nemůže. Článek 28 dovoluje v naléhavých případech jednat okamžitě a Brusel informovat až dodatečně. Ve všech případech rozhoduje o obnovení kontrol stát, který je zavádí, nikoli Komise ani jiné hlavní město.
- Pokud by Itálie, Finsko nebo Rakousko skutečně podaly oznámení podle článku 25, týkalo by se to jen jejich vlastní hranice se sousedem, přes kterého migrace pokračuje dál – ne přímo Španělska, se kterým žádná z těchto zemí nesousedí.
- Pokud Francie, která podle našeho dřívějšího zpravodajství kontroly už zavedla, jejich platnost prodlouží, může Brusel prodloužení zpochybnit, ne však zvrátit.
- Pokud Komise k některému z těchto opatření vydá kritické stanovisko, má to politickou váhu, ale žádnou právní vymahatelnost – vynutit by je šlo jen v samostatném a zdlouhavém řízení o porušení práva.
Hypotéza: jde o nátlakovou politiku, ne o právní krok
Nabízí se hypotéza, že výroky o pozastavení Schengenu z Říma, Helsinek a Vídně cílí méně na bruselský právní aparát a spíš na domácí publikum, na signál ostatním vládám před migrační debatou v Evropské radě a nepřímo i na předvolební klima ve Španělsku. Pro tuto hypotézu svědčí, že žádná ze tří vlád podle dostupných zdrojů zatím oznámení podle článku 25 skutečně nepodala a že argument Basilien-Gainchové o sousedství hranic (The Local) ukazuje, že požadavek v podobě, v jaké zazněl, kodex ani nemá jak provést. Proti tomu ale mluví, že Meloniová, Tajani i Frederiksenová použili konkrétně slovo „pozastavení“ – tedy přesnější formulaci, než je u běžné kritiky obvyklé, jak píše The Local.
Časová osa a otevřené otázky
Zatím není jasné, zda Evropská komise vydá formální stanovisko ke stávajícím francouzským kontrolám nebo k případným novým oznámením Itálie, Finska či Rakouska; zda proti španělské vládě kvůli krizi padne formální návrh na vyslovení nedůvěry; a zda tempo příchodů do Ceuty zůstane natolik vysoké, aby další státy naplnily podmínky článku 25 pro vlastní opatření.
