Ann Widdecombeová, která čtvrt století zasedala v Dolní sněmovně za konzervativce a později se stala jednou z nejznámějších tváří brexitového hnutí, zemřela ve věku 78 let, informuje Sky News. Její úmrtí potvrdily i další redakce, mimo jiné BBC, Financial Times a The Telegraph. Kondolence z Westminsteru přišly obratem a reakce politiků v reálném čase sledovala i další média.

Čtenářům mimo Británii je třeba vysvětlit, proč úmrtí jedné bývalé ministryně nižšího stupně vévodí zpravodajství. Widdecombeová nikdy nebyla premiérkou, nikdy nevedla svou stranu a Dolní sněmovnu opustila už v roce 2010. Zanechává po sobě něco méně hmatatelného: příklad toho, jak se konzervativní politik hlavního proudu dokáže přesunout k populistické pravici, aniž by ztratil kontakt s politickým středem – a jak si přitom nečekaně získá i diváky, kteří její stranu nikdy nevolili.

Od ministerstva vnitra k euroskeptickému křídlu

Widdecombeová se v devadesátých letech vypracovala na ministryni státu na ministerstvu vnitra a stala se, jak píše nekrolog BBC, jednou z předních postav pravého křídla britské politiky. Za konzervativce zastupovala volební obvod Maidstone and The Weald až do voleb v roce 2010, kdy z politiky odešla. Svým založením patřila jednoznačně ke společensky konzervativnímu a euroskeptickému křídlu strany – v devadesátých a dvoutisícových letech šlo o menšinový proud uvnitř konzervativců, který se ale do referenda o brexitu v roce 2016 stal proudem dominantním.

Tento vývoj vyvrcholil jejím nejvýraznějším pozdějším krokem: kandidaturou za Brexit Party a ziskem křesla v Evropském parlamentu, jak připomíná televize ITV ve zprávě o jejím úmrtí. Brexit Party, kterou v roce 2019 založil Nigel Farage, tehdejší volby do Evropského parlamentu v Británii ovládla – výsledek, který se v té době vykládal jako varovný signál konzervativní vládě, jež s vystoupením z EU otálela. Widdecombeové přestup dodal této nové straně nádech usedlosti, kterou by jinak postrádala – za jejími řadami už nestáli jen outsideři, ale i bývalá ministryně blízká vládnímu kabinetu.

Druhá kariéra: tvář reality televize

V povědomí veřejnosti Widdecombeovou dlouho po odchodu z politiky udržovala televize. Soutěžila v Strictly Come Dancing, taneční soutěži BBC, a stala se – slovy BBC – hvězdou reality televize, jejíž ochota nechat se vysmát a smát se sama sobě jí získala i diváky, kteří k její politice žádné sympatie neměli. Novinář, který s ní opakovaně dělal rozhovory, vzpomíná, že mimo kamery byla úplně jiná, než jak vystupovala před nimi – detail, který dobře vystihuje rozdíl mezi bojovnou politickou performerkou a člověkem za ní.

Stojí za to pojmenovat širší vzorec: britská politika bere přinejmenším od dvoutisícových let reality televizi jako legitimní druhou kariéru pro bývalé poslance a Widdecombeová v ní patřila k nejúspěšnějším. Zjemnila tím svůj veřejný obraz natolik, že kondolence napříč stranami po její smrti nikoho nepřekvapují – mezi truchlícími jsou i lidé, kteří ostře nesouhlasili se vším, co zastávala v otázkách imigrace, práv LGBT lidí i brexitu, ale sledovali ji v tanečních kolech.

Proč to dnes ve Westminsteru rezonuje jinak

Zpráva o úmrtí Widdecombeové přichází v době, kdy britská politika prochází vlastní proměnou. Nezávisle na tom deník Express oznámil, že novým premiérem se stal Andy Burnham – výměna, která do Downing Street dosazuje labouristického politika stojícího mimo dosavadní vedení strany. Souvislost mezi oběma zprávami není náhodná: britská politika posledního desetiletí opakovaně odměňovala ty, kdo byli ochotni rozejít se s vedením vlastní strany, ať už šlo o přechod Widdecombeové k Farageově Brexit Party, nebo o cestu labouristického politika k nejvyšší funkci, kterou dostupné zdroje dosud plně nepopisují.

HYPOTÉZA: Šíře kondolencí napříč stranami po smrti Widdecombeové nesvědčí ani tak o zmírnění kulturně-politických sporů v Británii, jako spíš o tom, že jednotná, usedlá Konzervativní strana, kterou svou kariérou pomohla rozkolísat, dnes už neexistuje. Nasvědčuje tomu, že sama musela kvůli přechodu k nové straně, jež konzervativce na čas předstihla v preferencích, opustit vlastní stranu, a že dnešní vládu vede labouristický politik uprostřed roztříštěné opozice. Proti tomu ale mluví, že dostupné zdroje nedokládají žádnou příčinnou souvislost mezi její kariérou a dnešní roztříštěností a že vřelé nekrology jsou téměř univerzální konvencí, která sama o sobě nemusí signalizovat žádnou hlubší politickou spřízněnost.

Evropský rozměr

Nejpřímější mezinárodní roli sehrála Widdecombeová jako členka Evropského parlamentu – zasedala v Bruselu a Štrasburku za stranu, jejímž jediným programem bylo toto zastoupení ukončit. Právě tento paradox byl jádrem strategie Brexit Party: bojovat proti evropským institucím zevnitř nich samých. Její křeslo bylo jedním z těch, které strana získala ve vlně voleb v roce 2019 – tlak, jenž přispěl k politickému klimatu, v němž nakonec vystoupení Británie z EU proběhlo. Na této historii její smrt nic nemění, připomíná ale, v době, kdy se vztahy mezi EU a Británií pod novou vládou znovu vyjednávají bod po bodu, jak sporná a na osobnostech závislá cesta k brexitu byla – a kolik jejích klíčových postav vzešlo právě zevnitř systému, který se rozhodly rozbořit.

Co sledovat dál

Pozornost si zaslouží tón oficiálních kondolencí ze strany dnešních konzervativců i strany Reform UK – ukáže, jak si každá z nich chce její odkaz přivlastnit, nebo se od něj naopak distancovat. Sledovat je třeba i to, zda a jak zareaguje Downing Street pod vedením Burnhama, s ohledem na zprávy o jeho vlastní cestě k moci. A konečně bude potřeba ověřit, zda další nekrology v příštích dnech doplní podrobnosti, které zatím dostupné zdroje nepotvrzují – včetně podrobností o pohřbu a úplnějšího popisu její pozdější kariéry –, k nimž je do doby oficiálního potvrzení třeba přistupovat jako k nepotvrzeným.