Kdo je dnes na vládu naštvaný, není v tom sám – zdá se ale, že s tím vztekem nemá kam jít. Nový průzkum agentury STEM/MARK, o kterém píše Seznam Zprávy, ukazuje, že skoro polovina lidí, kteří by volili opoziční stranu, hodnotí její dosavadní výkon jako špatný. Číslo samo napovídá, že nespokojenost s vládou se zdaleka nemusí automaticky přelít v důvěru k alternativě.

Zjednodušeně řečeno: vláda chybuje, ale těží z toho jen málokdo – a rozhodně ne opozice.

  • Skoro polovina voličů opozičních stran hodnotí výkon vlastní strany jako špatný, vyplývá z průzkumu STEM/MARK, který cituje Seznam Zprávy.
  • Vláda dál hromadí viditelné přešlapy, aniž by se to úměrně promítalo do poklesu její podpory.
  • Podle průzkumu za tím stojí dvě konkrétní slabiny opozice: vnitřní roztříštěnost a absence silného lídra, který by dokázal voliče sjednotit.

Proč se nespokojenost s vládou neprojevuje v preferencích?

Ve fungující dvoublokové demokracii bývají chyby nepopulární vlády tím nejlepším dárkem pro její vyzyvatele. V Česku to teď ale takhle nefunguje. Jak píše Seznam Zprávy, chyby vlády přibývají, jenže podpora opozice spíš stagnuje, než aby rostla. Podle stejného zdroje chybí důvěryhodnost – opoziční voliči sami nejsou přesvědčeni o tom, co jim jejich strany nabízejí.

V průzkumech je to neobvyklý jev. Voliči bývají ke své vlastní straně zpravidla nejshovívavější. Když skoro polovina z nich označí její výkon za špatný, jak vyplývá z dat STEM/MARK citovaných Seznam Zprávy, signalizuje to hlubší problém než jeden špatně zvládnutý týden ve Sněmovně.

Co přesně opozici chybí?

Seznam Zprávy uvádí dvě konkrétní slabiny: opoziční strany nevystupují jako jednotný blok a žádná z nich zatím nenabídla lídra, který by měl dost autority na to, aby kolem sebe stmelil voliče naštvané na vládu. Bez takové postavy zůstává kritika vlády roztříštěná mezi několik stran, místo aby se spojila do jedné důvěryhodné alternativy, ke které by se mohli přiklonit nerozhodnutí nebo znechucení voliči.

Jinými slovy: nejde o to, že by Češi byli s vládou spokojení. Nespokojenost s vládou teď jen nemá jednu jasnou a přesvědčivou adresu, kam se obrátit.

Širší souvislosti: povědomý evropský vzorec

Nabízí se srovnání s jinými evropskými zeměmi, kde vládní strany přežívají skandály a chyby nikoli proto, že by je voliči schvalovali, ale proto, že opoziční scéna je příliš roztříštěná na to, aby nabídla jasnou alternativu. Odpovídá tomu i mechanismus, který popisuje český případ: chyby vlády se nepřeklápějí v zisky opozice kvůli její rozštěpenosti a chybějícímu lídrovi, a to je vysvětlení, které politologové běžně nabízejí pro to, proč nepopulární vlády v roztříštěných stranických systémech často vydrží déle, než by odpovídalo jejich preferencím. Je ale třeba dodat, že citovaný zdroj se věnuje pouze českému případu a žádné srovnání s jinými zeměmi sám nenabízí ani nedokládá – jde tedy spíše o interpretační rámec než o doložený paralelní jev.

Co samotný zdroj skutečně dokládá, je užší a konkrétnější: měřitelná nedůvěra uvnitř voličské základny opozice v okamžiku, kdy vláda podle téhož zdroje také není za dobré chování nijak odměňována. Nepopulární vláda a nepřesvědčivá opozice tak dohromady drží jistou stabilitu – jen takovou, která nikam nevede.

Na co se dívat dál

Klíčové bude sledovat, jestli se najde opoziční postava schopná stmelit roztříštěný elektorát nespokojený s vládou, jestli opoziční strany začnou spíš spolupracovat, než aby si navzájem přetahovaly stejné nespokojené voliče, a jestli další průzkumy ukážou, že nedůvěra mezi opozičními voliči klesá, nebo naopak roste. Dokud se nic z toho nezmění, budou vládu její přešlapy, které dokumentují Seznam Zprávy, u voleb stát jen málo.