AKTUALIZACE — navazujeme na naše dřívější zpravodajství: Válka Íránu se pozastavuje – a pocítit to můžete nejdřív u pumpy

Kdysi jsem sledoval frontu kontejnerových lodí čekajících před jednou evropskou plavební komorou – každá platila poplatek, díky němuž si konkurenční rejdaři už přes sto let navzájem nepřekážejí. Tehdy mě napadlo, že něco tak nudného jako mýtné dokáže udržet mír lépe než jakékoli komuniké. Ta vzpomínka se mi vybavila tento týden, když jsem četl, že Omán chce po tankerech proplouvajících Hormuzským průlivem totéž: aby si za průjezd platily.

Naše předchozí zpravodajství popisovalo válku, která se spíš pozastavila, než skončila, přičemž Hormuzský průliv jsme označili za bod, kde by nejsnáz mohly znovu vyletět ceny ropy. Z toho křehkého klidu teď vznikla první konkrétní kostra dohody: podle zdroje ze zemí Zálivu a západního diplomata, na které se odvolává France 24, předložil Omán Íránu plán podpořený zeměmi Zálivu na společnou správu průlivu, jehož součástí je systém dobrovolných poplatků pro lodě, které jím proplouvají.

To je ta zpráva – a má větší váhu, než by se podle nenápadné formulace zdálo. Příměří ukončují války na papíře, mechanismy je ukončují v praxi. Omán na stůl nepoložil komuniké, ale jakýsi provozní řád pro průliv: rámec společné správy a systém mýtného, jehož cílem je obnovit stabilní lodní dopravu po měsících výpadků způsobených válkou USA a Izraele proti Íránu a dalšími útoky na obchodní plavidla, píše France 24. Je to vůbec první návrh, který se nesnaží uklidnění situace jen popsat, ale skutečně ho zakotvit.

Argument skeptiků

Nejsilnější námitka – a zaslouží si poctivé zvážení, než se s ní pustím do sporu – zní takto: dobrovolný poplatek je v diplomatické řeči často synonymem pro nevymahatelný. Írán už v minulosti průliv uzavřel nebo uzavřením hrozil jako krajní pákou, a společná správa nic nemění na pobídkách, díky nimž je tato páka lákavá ve chvíli, kdy se Teherán cítí zahnaný do kouta. Washington a Izrael v plánu nefigurují vůbec – plán přichází od Ománu a blíže neurčených zemí Zálivu, nikoli od válčících stran, které narušení dopravy vůbec způsobily. Mechanismus, který hlavní aktéři konfliktu nikdy nepodepsali, může kterákoli strana ze dne na den odhodit, jakmile usoudí, že eskalace se jí vyplatí víc než zdrženlivost.

Proč na mechanismu přesto záleží

Tuto výhradu beru vážně, a právě proto si návrh zaslouží spíš důkladné prověření než potlesk. Mechanismy ale dokážou to, co slova nedokážou – vytvářejí něco, co má smysl bránit. Systém dobrovolných poplatků, byť nedokonalý, dává Íránu podíl – správní, finanční, prestižní – na tom, aby průliv dál hladce fungoval, a to nezávisle na jeho sporu s Washingtonem a Izraelem. Ománská role prostředníka sama o sobě novinkou není, Maskat už desítky let slouží Zálivu jako oblíbený neoficiální zprostředkovatel. Nové je, že tentokrát z jednání vzešel konkrétní výstup: dokument s poplatky, nikoli jen vzkaz předaný mezi hlavními městy.

Hypotéza zní, že se země Zálivu snaží zcela obejít Washington i Teherán a budují si vlastní strukturu regionální stability, která přežije, ať se vztahy mezi USA, Izraelem a Íránem vyvinou jakkoli. Ve prospěch této hypotézy svědčí to, že je plán popisován jako podpořený Zálivem a doručený přes Omán, nikoli jako zprostředkovaný Spojenými státy. Proti ní naopak stojí to, odkud France 24 čerpá informace – ze zdroje ze zemí Zálivu a od západního diplomata, nikoli od íránského nebo amerického představitele –, takže zatím nevíme, zda ho Teherán, Washington nebo Jeruzalém budou brát jako závazný, jako pouhé gesto, nebo jako bezvýznamný.

Na co si dát pozor

  • Zda Írán na ománský návrh oficiálně zareaguje nebo ho odmítne, a v jakém časovém horizontu
  • Zda se k mechanismu vyjádří Washington nebo Izrael, které v něm podle dosavadních zpráv nefigurují
  • Zda pojišťovny lodní dopravy a ropné trhy vezmou plán jako signál ke snížení rizikových přirážek za průjezd Hormuzem
  • Zda poplatkovou strukturu veřejně podpoří i další, zatím nejmenované země Zálivu

Mýtné války neukončuje. Je to ale sázka, že obě strany raději vyberou poplatek, než aby vypálily raketu – stejná sázka, díky níž si konkurenční rejdaři navzájem nepřekážejí u plavebních komor, které dávno přežily impéria, jež je postavila. Zda svou verzi téhle dohody dostane i Hormuz, je teď poprvé otevřená otázka – a poprvé za ní stojí konkrétní dokument.