Eleanor Danby 
Bezmála celé poslední desetiletí se soupeření velmocí o technologie líčilo jako příběh o odpírání: exportní kontroly, zákazy čipů a záměrně přiškrcená úzká hrdla dodávek. Do popředí západní debaty o strategii se teď dostává jiný pohled — že trvalejší převahu nedává vytlačení soupeře ze hry, nýbrž budování vlastních kapacit a psaní pravidel, jimiž se musejí řídit všichni ostatní. Pokud tento výklad platí, rozhodující pole už neleží jen ve Washingtonu nebo Pekingu. Leží v Nairobi, Mexico City a širším globálním Jihu.
Druhá polovina hospodářské diplomacie
Iniciativa Economic Statecraft Initiative při Atlantic Council prosazuje pojem, který má vyrovnat nerovnováhu: pozitivní hospodářská diplomacie. Termín nedávno převzal server The National Interest v eseji o tom, co nazývá druhou polovinou hospodářské diplomacie — o konstruktivní stránce investic, pobídek a budování kapacit, jež stojí proti sankcím a kontrolám. Už samo pojmenování opomíjené poloviny je argumentem: represivní nástroje vytlačily ty produktivní.
Hypotéza: těžiště hospodářské strategie velmocí se přesouvá od omezování k budování — od zámků k pravidlům a kapacitám. Ve prospěch: cílené prosazování pozitivní hospodářské diplomacie jako protiváhy a série západních textů, podle nichž by Spojené státy měly spíše určovat standardy než jen střežit úzká hrdla. Proti: žádný z těchto zdrojů netvrdí, že zámky padají. Exportní kontroly zůstávají v platnosti; řeč je o posunu důrazu, o rozšíření nástrojů, nikoli o jejich demontáži. Míra jistoty: nevelká — jde zatím o posun v argumentaci, ne v politice.
Standardy, ne jen křemík
Nejzřetelněji nový důraz zaznívá z energetiky. Podle Atlantic Council by změna americké politiky mohla Washington lépe postavit do role toho, kdo bude určovat standardy pro průmyslovou umělou inteligenci napříč energetikou. Podstatné je, že soupeření míří za hranice čipu — k normám, měřítkům a bezpečnostním pravidlům, jež řídí, jak se technologie nasazuje. Kdo tato pravidla napíše, ten je i vyváží; standardy dosáhnou dál a vydrží déle než jakýkoli jednotlivý zákaz vývozu.
Stejná logika prostupuje i debatou o institucích. Atlantic Council tvrdí, že místo aby si každá země budovala vlastní izolovaný regulační úřad, posílení regionálních kapacit pro důvěryhodnost a bezpečnost umělé inteligence může být nakonec cennější než zřizování osamocených národních institucí. Důvěra je v tomto pojetí infrastrukturou — a infrastrukturu vybudovanou v regionálním měřítku dokáže jediná mocnost ovládnout jen stěží.
Data se stávají spornou surovinou
Jsou-li standardy jednou frontou, data jsou tou druhou. Datová centra se stávají novou frontovou linií globální moci, jak to formuluje analýza serveru GIS Reports — fyzickým majetkem, v němž se soustřeďuje výpočetní výkon, a s ním i páka vlivu.
Nejostřejší zkouškou toho, co to znamená pro menší ekonomiku, je Keňa. Jak se z dat stává strategická surovina, chce je země zpeněžit a vytěžit ze zdroje, který sama produkuje ve velkém. Atlantic Council ale varuje: bez pevnějších pojistek v otázkách souhlasu, soukromí a oceňování se z takové strategie může stát spíš odstrašující příklad než vzor. Riziko je dobře známé z dějin komodit — prodat surovinu levně a hotový výrobek pak draze koupit zpátky.
Vstupy a šplhání po hodnotovém řetězci
Třetí frontu — průmyslové vstupy — ukazuje Mexiko. Jeho rekordní vývoz podle Atlantic Council zakrývá nepříjemnou skutečnost: nejrychleji rostoucí exportní odvětví země, stroje na zpracování dat, spoléhá v drtivé většině na asijské vstupy. Pečlivě přepracovaná dohoda USMCA by prý mohla Mexiku pomoci vyšplhat po hodnotovém řetězci výš, místo aby zůstalo montovnou dílů vyrobených jinde. Obchodní tlak, který vypadá jako hrozba, lze podle tohoto výkladu proměnit v průmyslovou politiku.
| Fronta | Případ ve zdrojích | O co se vede spor |
|---|---|---|
| Pravidla a standardy | Postoj USA k průmyslové AI v energetice | Kdo píše normy, měřítka a bezpečnostní pravidla |
| Data | Keňská snaha zpeněžit data | Souhlas, oceňování a kdo si přisvojí hodnotu |
| Průmyslové vstupy | Mexický vývoz strojů na zpracování dat | Závislost na asijských součástkách; místo v hodnotovém řetězci |
Proč zápas dopadá na globální Jih
Nairobi, Mexico City i spor o energetické standardy spojuje jedno: pokaždé jde o rozhodnutí o kapacitách — kdo je buduje, za jakých podmínek a kdo píše pravidla, jimiž se řídí. Právě to je terén pozitivní hospodářské diplomacie a nejotevřeněji se o něj svádí boj tam, kde se instituce teprve budují, a ne brání.
Pro globální Jih je v sázce obojí. Regionální kapacity pro důvěryhodnost a bezpečnost umělé inteligence a přepracovaná obchodní dohoda jsou příležitostí posunout se z pozice pouhého dodavatele surovin k tvůrci pravidel. Tytéž okolnosti — slabé pojistky, závislost na dovážených vstupech a touha po rychlém výdělku — ovšem dokážou datovou strategii či exportní boom proměnit v odstrašující příklad. Rozdíl mezi oběma vyústěními tkví v institucích. A ty se rodí pomalu.
Co sledovat
- Zda se pozitivní hospodářská diplomacie posune od esejí k rozpočtovým položkám — tedy ke konkrétnímu západnímu financování či programům pro tvorbu standardů zaměřeným na partnery na globálním Jihu, a ne jen k rétorice.
- Keňský rámec pro data: zda se pojistky ohledně souhlasu, soukromí a oceňování zakotví dřív, než se zpeněžování rozjede naplno, jak varuje Atlantic Council.
- Revize dohody USMCA: zda případné úpravy dají Mexiku prostor nahradit asijské součástky ve strojích na zpracování dat domácími nebo severoamerickými vstupy.
