Na stole mi leží malý mosazný tanker, těžítko, které mi před lety věnoval jeden manažer z lodní dopravy — v době, kdy největší starostí jeho oboru byla ještě starost tabulková: cena paliva, přístavní poplatky, náklady na prázdnou zpáteční plavbu z Rotterdamu. Přejížděl prstem po jeho trupu a mluvil o maržích. Když jsme spolu mluvili naposledy, o maržích nepadlo ani slovo. Řešil doprovody, pojistné klauzule a to, pod jakou vlajkou může posádka plout, aniž po ní někdo vystřelí. Těžítko se nezměnilo. Změnil se svět kolem něj.

Ten rozhovor se mi tento týden vybavil, protože tentýž posun se ukázal třikrát ve třech různých polohách. Přeprava Hormuzským průlivem klesla, jak regionální konflikt eskaloval a lodě čelily útokům, jak informovala agentura SANA. K bezpečnostním obavám v regionu přispěl i samostatný pirátský útok u pobřeží Jemenu, o němž referoval server middle-east-online.com. A o oceán dál, na úplně jiném trhu, švédský výrobce stíhaček Saab výrazně překonal očekávání ve svých výsledcích, přičemž jeho generální ředitel vyzval vlády, aby přehodnotily způsob nákupu zbraní, jak uvedla stanice CNBC.

Tady je moje teze a budu si za ní stát: bezpečnost přestala být nákladem, proti kterému se pojišťujete, a stala se samotným zbožím, které kupujete. Ropa, zbraně, kód — trh s každou z těchto věcí dnes běží nad trhem s ochranou, a tuto ochranu zaručuje stát. Dříve ceny určovaly trhy a vlády jen ořezávaly okraje. Tento pořádek se obrátil. Podmínky teď diktují státy a všechno níže po proudu — tanker, stíhačka, dronový start-up — platí bezpečnostní přirážku, ať chce, nebo ne.

Úžina jako celý příběh

Začněme u vody. Průliv je nejčistší ilustrací celého argumentu, protože je bodem, kde se dodavatelský řetězec zúží na cosi, co může stát ovládnout a co může lupič ohrozit. Když provoz v Hormuzu klesá kvůli útokům na lodě, jak popisuje SANA, cena ropy, která ještě neopustila vrt, se stejně pohne. Ne že by se barel stal dražším na vytěžení. Stal se dražším na ochranu.

Pirátský přepad u Jemenu je tentýž jev, jen ve starším hávu, jak uvádí middle-east-online.com. Pirátství je vůbec nejstarší daní z dodavatelského řetězce a jeho návrat na tyto trasy říká, že záruka, kterou dřív lodní společnost považovala za samozřejmou a bezplatnou — totiž že náklad dorazí — je znovu položkou v rozpočtu, jejíž cenu určuje ten, kdo ovládá vodu. Trh úžinu zabezpečit nedokáže; válečné lodě do ní dokáže postavit jen stát nebo jejich koalice. Ve chvíli, kdy náklad potřebuje doprovod, přechází moc nad jeho cenou od obchodníků, kteří ho vlastní, na vlády, které ho dokážou ochránit. To je ono obrácení pořádku v nejčistší podobě.

Když obchodník se zbraněmi poučuje kupce

Posuňme se teď po řetězci výš — od věci, která se přepravuje, k věci, jež onu přepravu chrání. Saab překonal očekávání a jeho generální ředitel tuto chvíli nevyužil k oslavám, ale k tomu, aby vládám doporučil přehodnotit zadávání zakázek, jak referovala CNBC. Přečtěte si tu posloupnost znovu. Dodavatel zažívá rozmach — a přitom je nespokojený s tím, jak zákazník nakupuje. To dává smysl jedině tehdy, pokud právě zákazník — stát — svým chováním určuje strop toho, co trh dokáže dodat.

Stejný vzorec je vidět i na tom, jak poptávka formuje osud jediné zbraně. Budoucnost americké střely Stinger — ramenní rakety FIM-92 — dnes udržují spíš zahraniční objednávky než domácí program, jak rozvádí Defense Security Monitor. Životnost výroby rakety se dnes odvíjí od toho, které vlády se rozhodnou, že potřebují být bráněny. A britský plán obranných investic není v jádru ničím jiným než státem, který zveřejňuje své zadávací priority jako signál celému dodavatelskému řetězci o tom, kam poplynou peníze, jak rovněž podrobně rozebírá Defense Security Monitor.

Všimněte si, co se stalo s gramatikou zbrojního trhu. Na normálním trhu přijímá kupující cenu, kterou dodavatel nabídne. Tady dodavatel veřejně prosí kupce, aby zreformoval způsob nákupu, protože svazující překážkou výroby je právě pomalé, komisemi spoutané zadávání zakázek — ne kapacita továren, ne inženýrská práce. Stát na tomto trhu není zákazníkem. Je operačním systémem celého trhu.

Nejjasnější zkouška: uvnitř státu ve válce

Pokud státy diktují podmínky napříč energetikou i zbrojením, měla by se nejostřejší verze tohoto argumentu objevit uvnitř samotného státu — ve sporu o to, kdo smí rozhodovat, jak se bezpečnost vyrábí. A přesně to nám tento týden nabídla Ukrajina. Prezident Volodymyr Zelenskyj se postavil na stranu staré armádní gardy a odvolal technologicky zaměřeného ministra obrany Mychajla Fedorova — krok, který podle Petera Dickinsona vyvolal politickou krizi a otevřel otázky o směřování Ukrajiny, jak píše pro Atlantic Council.

Odstraňte jména a zůstane spor o to, jak má stát vyrábět vlastní bezpečnost: rychlý model postavený na softwaru, dronech a rychlém opakování, který ztělesňoval Fedorov, proti způsobu práce vojenské hierarchie. V zemi, jež udělala víc než kterákoli jiná pro to, aby dokázala, že přístup start-upu umí vyhrávat bitvy, vyhrála stará garda spor o to, kdo řídí obchod. Povšimněte si dějiště. Rozhodující zápas o bezpečnost se dnes odehrává uvnitř vlády, ne na trhu — stát bojuje sám se sebou o to, která frakce smí určovat podmínky.

Nejsilnější argument proti mně

Dopřejme protistraně její nejlepší výklad, protože si ho zaslouží. Nasnadě je námitka, že jsem si válečný výkyv spletl se změnou režimu. Úžiny byly sporné odjakživa; pirátství není nic nového; obrana je vládní byznys od chvíle, kdy první král zaplatil prvnímu vojákovi. V tomto čtení se nic neobrátilo — jsme jen v násilné fázi cyklu, a až přestane střelba, trhy obnoví svou tichou nadvládu, bezpečnostní přirážka se smrskne zpět na poznámku pod čarou o pojištění a moje těžítko se zase bude točit kolem marží.

Je to vážný argument a v úzce vymezených faktech má pravdu: žádná z jednotlivých událostí tohoto týdne není bezprecedentní. Přehlíží však jejich nahromadění. Rozhodujícím vodítkem není žádný jednotlivý příběh; je jím to, že se táž logika během jediného týdne vynořila v energetice, ve zbrojení i ve vnitřní politice spojenecké vlády, a to nezávisle na sobě, aniž by jedno způsobilo druhé. Když se vzorec objeví najednou v nesouvisejících systémech, obvykle nejde o šum. Jde o strukturu.

Hypotéza: to, co vidíme, je trvalý posun, ne válečný výkyv — bezpečnostní přirážka se natrvalo zabudovává do ceny energií, zbraní a stále víc i technologií. Ve prospěch toho svědčí, že se vzorec objevuje současně v nezávislých oblastech (úžina, hospodářské výsledky, rekonstrukce vlády) a že si sami dodavatelé — Saab — žádají, aby trh přeuspořádal stát, ne naopak. Proti hovoří, že každá jmenovaná událost má neškodné cyklické čtení a že velká část napětí pramení z konkrétních živých konfliktů, jež mohou opadnout. Síla: naznačující, nikoli prokázaná. Sledujte, zda přirážka přetrvá i poté, co ustane současná střelba.

Co vlastně tvrdím

Netvrdím, že trhy jsou mrtvé, ani že vlády zmoudřely. Postavte vedle sebe stížnost šéfa Saabu a Fedorovův pád a riziko je zřejmé: tytéž státy, které teď diktují podmínky, bývají často pomalé, rozštěpené a v zajetí vlastních starých gard. Svět, v němž ceny všeho určuje stát, není automaticky bezpečnější. Je jen světem, v němž se změnil rozhodující aktér — a zdaleka není jisté, že je ten aktér na svou úlohu připravený.

Moje tvrzení je užší a hůř se mu uhýbá. Pořadí kroků se obrátilo. Dřív platilo: vyrob zboží, pak se pojisti proti riziku, které mu hrozí. Teď platí: nejdřív věc zabezpeč, přičemž zabezpečení tvoří většinu nákladů a téměř veškerou politiku. Barel, stíhačka, kódová základna dronu — u každé z nich určuje cenu ten, kdo ji dokáže ochránit, a obrana je funkcí suverénní moci. Právě proto patří ropná úžina, hospodářské výsledky výrobce zbraní a odvolání ministra do jednoho článku. Tři okna do jednoho stroje.

Co sledovat dál

  • Zda se objemy přepravy v Hormuzu a Rudém moři zotaví, nebo zda pokles, který popisují SANA a middle-east-online.com, ztvrdne v novou normalitu, jež udrží bezpečnostní přirážku zabudovanou v cenách přepravy a energií.
  • Zda vlády skutečně jednají podle přehodnocení nákupů, k němuž vyzval šéf Saabu, nebo zda frustrace dodavatele jen přetrvá, jak se rozmach objednávek střetne s pomalým státním nakupováním.
  • Nakolik zahraniční poptávka nadále drží při životě starší systémy jako Stinger — podle Defense Security Monitor — což je měřítkem toho, jak moc dnes zbrojní trh odpovídá suverénním kupcům spíš než domácím programům.
  • Co britské zveřejněné obranné priority skutečně zaplatí, protože ten dokument je státem, který dává celému dodavatelskému řetězci signál, kam se má pohnout.
  • Zda je Fedorovův pád ojedinělý, nebo počátkem toho, jak stará garda zvrací technologicky prvořadý model — nejjasnější domácí zkouška toho, zda státy dokážou vyrábět bezpečnost tempem start-upu, nebo sklouznou k tempu komisí.

Můj známý z lodní dopravy má na vodě pořád celou flotilu. Když jsem se ho zeptal, co teď vlastně kupuje — lodě, palivo, posádky — řekl, že nic z toho. Platí za jistotu, že bedna naložená v jednom přístavu bude vyložena v druhém. Tahle jistota bývala zdarma. Teď má cenu a určuje ji stát. Malý mosazný tanker na mém stole se za deset let nepohnul. Všechno kolem něj ano.