Podle íránského ministra zahraničí porušily Spojené státy dohodu, kterou s Teheránem podepsaly necelý měsíc předtím – tentokrát ne bombami, ale sankčním seznamem. Abbás Arákčí napsal, že americký ministr financí „porušuje devátý bod memoranda“, tedy dokumentu, který ukončil ozbrojený konflikt mezi Íránem a Spojenými státy. Dodal, že dodržování musí být oboustranné a že jde o další z řady porušení a chybných kroků ze strany USA, píše News.az.

Memorandum podepsali 17. června prezident Trump a íránský prezident, v platnost vstoupilo o den později, uvádí Al Jazeera. Jeho devátý bod zavazuje Írán zmrazit jaderný program na současné úrovni až do uzavření konečné dohody, zatímco USA se zavazují po dobu šedesátidenního vyjednávacího okna neukládat žádné nové sankce a nevysílat do regionu další jednotky. Právě toto ustanovení je nyní jádrem sporu.

Co Washington skutečně udělal

Spor má kořeny v eskalaci, která začala na moři, nikoli u jednacího stolu. Írán minulý čtvrtek zaútočil na obchodní lodě proplouvající Hormuzským průlivem, USA v pátek odpověděly odvetnými údery a obnovením sankcí na íránský ropný export, píše CNN. Odběratelé íránské ropy dostali čas do 17. července, aby ukončili již rozjednané transakce. Následovalo druhé, cílenější kolo: ministerstvo financí uvalilo sankce na Alího Ansárího, íránského financiéra sídlícího v Dubaji, kterého viní z řízení celosvětové sítě nemovitostí a obchodních podílů ve prospěch kanceláře nejvyššího vůdce a dalších osob blízkých režimu. Majetek sahá od Německa přes Británii, Španělsko, Kypr a Lucembursko až po Spojené arabské emiráty a je veden přes schránkovou firmu Smart Global Limited registrovanou na Svatém Kryštofu a Nevisu, uvádí Investing.com. Vedle Ansárího ministerstvo financí označilo i tři íránské směnárny – Mohammad Darbani and Partners, Lavasani and Partners a Mohsen Khandan and Partners –, které podle něj ročně přesouvají miliardy dolarů jménem již sankcionovaných íránských bank.

Sankce na Ansárího a směnárny jsou podle Bloombergu prvními novými americkými sankcemi na Írán od podpisu memoranda – a právě proto je Teherán bere jako lakmusový papírek toho, zda devátý bod vůbec něco znamená.

Širší obraz: příměří se netříští uprostřed, ale na okrajích

Pozoruhodná je právě podoba tohoto uklidnění. Samotné boje ustaly – po loňské výměně úderů kvůli útokům v Hormuzském průlivu se obě strany zatím od přímé vojenské konfrontace odklonily. Neuklidnil se ale spor o drobné písmo memoranda: ropné sankce, sankce na finanční sítě a nyní vzájemná obviňování, kdo dohodu porušil první. Odpovídá to tomu, jak se příměří chová od samého počátku – Trump po úderech v Hormuzském průlivu sám prohlásil, že „podle mě je konec, s nimi už jednat nechci“, aby následně na síti Truth Social napsal, že Washington souhlasil s pokračováním rozhovorů, a zároveň trval na tom, že „příměří SKONČILO!“ Právě tento rozpor – jednání pokračují, sankce přibývají, příměří je jednou prohlášeno za mrtvé a vzápětí zase ne úplně – je aktuální stav věci.

Proč na tom záleží: memorandum nemělo zastavit jen střely – do příměří zabudovalo i ekonomickou klauzuli zakazující nové sankce, protože právě sankcemi se tento konflikt obvykle vede, když zbraně mlčí. Pokud Washington dokáže obnovit ropné sankce a přidat další sankce ministerstva financí, aniž by to sám považoval za porušení příměří, ztrácí šedesátidenní vyjednávací okno pro Írán hlavní motivaci vydržet. A pokud Írán dokáže zaútočit na obchodní lodě v Hormuzském průlivu – trase, kudy podle Al Jazeery proudí zhruba pětina světové ropy a zemního plynu –, aniž by tím jednání natrvalo pohřbil, je příměří pružnější, než jeho text napovídá. Ropné trhy i pojistitelé lodní dopravy tak nyní oceňují dohodu, kterou obě strany otevřeně zpochybňují.

Vymáhání sankcí běží dál, bez ohledu na diplomacii

Spor o devátý bod se odehrává na pozadí rozsáhlé a stále aktivní americké kampaně proti obcházení íránských sankcí, která pokračuje bez ohledu na diplomatické peripetie. Podle stanice Hawaii News Now čelí obžalobě držitel zelené karty z Havaje, který měl pomocí kryptoměn pomáhat obcházet sankce vůči Íránu – jde jen o jeden článek mnohem širšího zátahu na sítě obcházející sankce prostřednictvím kryptoměn. Tato kampaň už dříve zahrnovala i to, že úřad OFAC označil za sankcionovanou největší íránskou kryptoburzu Nobitex spolu s burzami Wallex, Bitpin a Ramzinex a zmrazil kryptoaktiva íránské centrální banky v hodnotě zhruba 344 milionů dolarů, uvádí server Crowdfund Insider. To, že tento jednotlivý případ postupuje souběžně se sporem o memorandum na nejvyšší úrovni, ukazuje, že finanční tlak na Írán se ve skutečnosti nikdy nezastavil, ať už osud příměří dopadne jakkoli.

Co je ověřené a co zůstává otevřené

  • Ověřeno: memorandum z 17. června zakazuje po dobu šedesátidenního vyjednávání nové americké sankce a sankce na Ansárího a směnárny jsou podle Bloombergu od podpisu dohody první svého druhu.
  • Ověřeno: Írán zaútočil na obchodní lodě v Hormuzském průlivu, USA odpověděly údery a obnovením ropných sankcí, uvádí CNN.
  • Otevřená otázka: zda Washington považuje sankce na Ansárího a směnárny za oprávněnou odpověď na íránské útoky na lodě – tedy fakticky za něco mimo rámec devátého bodu –, nebo zda záměrně zkouší, jak daleko může s ekonomickým tlakem zajít, aniž by příměří formálně padlo.

Hypotéza: pořadí kroků naznačuje, že Washington sahá k finančním sankcím právě proto, že se hůře označují za porušení příměří než letecké údery – může tak dál tlačit na finance íránského režimu, aniž by znovu rozpoutal boje. Nasvědčuje tomu i to, že nové sankce míří na osobní finanční síť nejvyššího vůdce a na stínové směnárny, nikoli na vojenské cíle – rozdíl, který administrativa může věrohodně prezentovat jako vyvozování odpovědnosti vůči režimu, nikoli jako vojenskou eskalaci, jak plyne z vlastního oznámení ministerstva financí. Proti tomu ale stojí fakt, že Arákčí veřejně spojil sankce přímo s devátým bodem memoranda – Írán tedy tento výklad neakceptuje – a přetrvávající spory o podmínkách dohody s sebou nesou reálné riziko, že znovu rozdmýchají boje, které se teprve nedávno zastavily.

Co sledovat dál

  • Zda Írán na sankce vůči Ansárímu odpoví další akcí v Hormuzském průlivu – což by naznačovalo, že finanční sankce považuje za rovnocenné vojenské eskalaci.
  • Zda 17. červenec, tedy termín pro ukončení nákupů íránské ropy, uplyne bez dalšího íránského odvetného kroku.
  • Zda šedesátidenní vyjednávací okno podle memoranda zůstane zachováno, nebo zda je některá ze stran formálně prohlásí za neplatné.
  • Zda Washington ještě před uplynutím tohoto okna zavede další sankční balíček, což by znovu prověřilo, kolik sporů o devátém bodu Teherán snese, aniž by došlo k plnému návratu k bojům.